Gian Borgia Da Mila
Gian Borgia da Mila byl kardinálem katolické církve, synovcem papeže Alexandra VI. a prominentním členem mocného rodu Borgiů. Společně s několika dalšími příbuznými byl v letech 1496 až 1500 jmenován kardinálem-synovcem, a to i přes značný odpor v rámci sboru kardinálů. Aby však utišili kritiku, předložili tito hodnostáři dokumenty dokládající jejich zásluhy, které byly potvrzeny samotnou královnou Isabelou Kastilskou. V roce 1498 byl Gian jmenován guvernérem Spoleta, a to v době, kdy Lucrezia Borgia otěhotněla s Alfonsem Aragonským. Vzestup Giana Borgii byl typickým příkladem nepotismu, který za pontifikátu Alexandra VI. dosáhl svého vrcholu. Papež se snažil upevnit rodovou moc obsazováním klíčových církevních i světských postů svými věrnými, čímž si vytvářel neotřesitelnou síť vlivu napříč celou Itálií. Gian, ačkoliv stál poněkud ve stínu slavnějších bratranců Cesareho a Juana, hrál v této rodinné strategii roli spolehlivého administrátora, který dokázal hájit zájmy rodu v neklidných papežských státech. Jeho působení ve Spoletu nebylo náhodné. Toto strategicky umístěné město sloužilo jako klíčový bod mezi Římem a severními teritorii a jeho správa vyžadovala někoho, kdo by dokázal diplomaticky manévrovat mezi soupeřícími italskými městskými státy. Gianovo jmenování guvernérem mělo také uvolnit ruce Lucrezii Borgia, jejíž osobní život a politické sňatky byly neustále pod drobnohledem evropských dvorů. Život na dvoře Borgiů byl však neustálým balancováním na hraně nože. Zatímco Gian požíval výhod plynoucích ze svého jména, musel čelit nenávisti římské aristokracie, zejména rodů Orsiniů a Colonnů, kteří v Borgiích viděli španělské vetřelce. Každé privilegium potvrzené královnou Isabelou bylo vnímáno jako další políček do tváře tradičních italských elit, což jen prohlubovalo napětí v tehdejším Vatikánu. Gianův odkaz zůstává dodnes fascinujícím střípkem v mozaice renesančních dějin. Nebyl jen pasivní figurkou na šachovnici svého strýce, ale aktivním účastníkem éry, která definovala moderní diplomacii a zároveň ukázala temné hlubiny ambicí. Jeho příběh připomíná, že v tehdejším světě byla hranice mezi duchovní službou a světskou mocí téměř neznatelná a že rodová loajalita byla často ceněna více než teologická čistota.Další informace: 100th Ostrov Infantry Regiment, 10. pennsylvánský pluk.