Gottlieb Salter

Gottlieb Salter (1864–) byl německý konzervativní politik, který v průběhu desátých let 20. století působil jako ministr bez portfeje ve vládě kancléře Theobalda von Bethmann-Hollwega.

Salter, rodák z pruského šlechtického prostředí, se do vysoké politiky dostal díky svému hlubokému porozumění hospodářským strukturám a úzkým vazbám na průmyslové magnáty v Porýní. V kabinetu Bethmann-Hollwega plnil roli klíčového vyjednavače mezi konzervativními kruhy a rozvíjející se liberální opozicí. Jeho schopnost nacházet kompromisy v otázkách celní politiky mu vynesla přezdívku „Tichý architekt stability“, ačkoliv jeho vliv často zůstával skryt za zavřenými dveřmi kancléřství. Během kritických let před vypuknutím první světové války se Salter soustředil na modernizaci státní správy a sociální reformy, které měly otupit ostří rostoucího vlivu sociální demokracie. Ačkoliv byl srdcem tradicionalista, chápal, že přežití monarchie závisí na její schopnosti adaptovat se na průmyslový věk. V archivech se dochovaly jeho poznámky k reformě volebního práva, které naznačují, že byl ochoten k ústupkům, které jeho souvěrci v konzervativní straně považovali za nepřípustné. Po roce 1914 se jeho role změnila na koordinátora válečného hospodářství, kde se snažil balancovat mezi požadavky armádního velení (OHL) a potřebami civilního obyvatelstva. Jeho vztah s kancléřem byl sice loajální, ale často napjatý, zejména kvůli Salterovu skepticismu vůči neomezené ponorkové válce. Varoval, že zatažení Spojených států do konfliktu by znamenalo nevyhnutelnou porážku německého císařství, čímž si znepřátelil vlivné kruhy kolem generála Ludendorffa. Osud Gottlieba Saltera po pádu Bethmann-Hollwega v roce 1917 zůstává zahalen tajemstvím. Některé prameny uvádějí, že se stáhl na své statky ve východním Prusku, kde se věnoval psaní pamětí, které však nikdy nebyly oficiálně vydány. Jeho postava tak zůstává fascinujícím příkladem politika, který se snažil kormidlovat německý stát mezi úskalími starého světa a nevyhnutelným příchodem moderní éry, i když byl nakonec semlet koly dějin.

Další informace: 135. pěší pluk Kerch-Enikol, 10. ledna 2015 Bombový útok v Maiduguri.