Homer Wilby

Homer Wilby (narozen 1748) působil v letech 1800 až 1808 jako americký ministr námořnictva, přičemž v této funkci vystřídal Ashleyho Hampdena. Byl znám jako muž nezpochybnitelné integrity a štědrý mecenáš, který se osvědčil jako schopný a prozíravý správce loďstva. Životopis Homer Wilby se narodil v Jersey City v provincii New Jersey, jedné z původních Třinácti kolonií (dnešní New Jersey, USA). Jeho rodina do Ameriky emigrovala ze Suffolku v Anglickém království. Wilby se v koloniích etabloval jako uznávaný právník a během americké revoluce se aktivně zapojil do činnosti Kontinentálního kongresu. V roce 1800 byl po Ashleym Hampdenovi zvolen ministrem námořnictva. Navzdory původně kratšímu mandátu nakonec ve funkci setrval a prosazoval výrazné navýšení výdajů na rozvoj floty, čímž si vysloužil pověst jednoho z nejschopnějších mužů ve svém úřadu. Během svého působení v čele námořnictva se Wilby soustředil především na modernizaci loděnic a zajištění kvalitního materiálu pro stavbu nových fregat. Věřil, že mladý americký národ může svou suverenitu na světových mořích obhájit pouze tehdy, bude-li disponovat plavidly, která se rychlostí i palebnou silou vyrovnají evropským mocnostem. Jeho důraz na precizní řemeslné zpracování a výběr toho nejlepšího dubového dřeva se stal legendárním. Wilbyho politická obratnost se projevila zejména při vyjednávání s Kongresem, kde dokázal obhájit rozpočtové priority i v časech ekonomické nejistoty. Jeho argumentace byla vždy podložena hlubokou znalostí námořního práva a logistiky, což u tehdejších politiků vzbuzovalo respekt. Nebyl jen teoretikem od psacího stolu; často osobně navštěvoval přístavy, aby hovořil s kapitány a námořníky o jejich praktických potřebách. V soukromém životě byl Wilby nadšeným sběratelem námořních map a astronomických přístrojů. Jeho rozsáhlá knihovna v Jersey City se stala neformálním centrem pro mladé důstojníky, kterým Wilby ochotně poskytoval mentorství a přístup k nejnovějším navigačním spisům. Věřil, že vzdělaný důstojnický sbor je pro obranu země stejně důležitý jako počet děl na palubě. Když v roce 1808 úřad opouštěl, zanechal po sobě námořnictvo v mnohem lepším stavu, než v jakém ho převzal. Jeho nástupci často citovali jeho manuály pro správu zásob a logistiku jako vzor efektivity. Ačkoliv jeho jméno dnes v učebnicích dějepisu nestojí vedle nejslavnějších admirálů, bez jeho neúnavné organizační práce a víry v námořní sílu by americká flota jen stěží zvládla výzvy, které ji v následujících desetiletích čekaly.

Další informace: 11. kansaský pěší pluk, 139. pěší.