Edward Almond

Edward Mallory Almond: Generál, který neznal slovo ústup Edward Mallory Almond (12. prosince 1892 – 11. června 1979) byl vysoce postavený důstojník Armády Spojených států, jehož kariéra se klenula přes tři zásadní konflikty 20. století. Bojoval v první světové válce, během druhé světové války velel 92. pěší divizi a v korejské válce vedl americký X. sbor. Mládí a formování vojáka Narodil se v Luray ve Virginii jako první syn prodejce zemědělských strojů Waltera Almonda a jeho ženy Grace. Malý Edward, kterému rodina přezdívala „Ned“, vyrůstal obklopen ozvěnami americké občanské války. Jeho babička mu vyprávěla příběhy o Konfederaci, za kterou bojovali oba jeho dědečkové i prastrýc. Přestože Almond později vzpomínal, že veteráni o válce mluvili málo, v ovzduší Virginie té doby byl stále cítit trpký podtón porážky, který v mladém Almondovi probudil dravou ambici uspět. V roce 1915 absolvoval Virginský vojenský institut (VMI) a o rok později nastoupil k pěchotě. Koncem první světové války velel v rámci 4. divize 12. kulometnému praporu v bitvě v Meuse-Argonnes. Za svou odvahu, při níž byl v srpnu 1918 zraněn, obdržel Stříbrnou hvězdu. Mezi válkami si doplňoval vzdělání na prestižních školách a v roce 1938 byl povýšen na podplukovníka. Jeho raketový vzestup pokračoval v roce 1941, kdy se stal brigádním generálem a asistentem velitele 93. pěší divize v Arizoně. Kontroverze u 92. pěší divize Almond se těšil přízni George Marshalla, náčelníka štábu armády, což mu v říjnu 1942 vyneslo velení 92. pěší divize. Tato jednotka byla výjimečná tím, že ji tvořili téměř výhradně afroameričtí vojáci. Almond ji vedl během italského tažení v letech 1944–1945, avšak výsledky na bojišti byly rozpačité. Namísto objektivní analýzy logistických a výcvikových nedostatků Almond svalil vinu na své muže. Živil v sobě dobové předsudky o neschopnosti černochů bojovat a později armádě radil, aby Afroameričany jako bojové jednotky již nikdy nevyužívala. Sám se cítil být „ošizen“ o slávu, kterou mu špatná reputace divize údajně odepřela. Poválečné Japonsko a cesta k moci V roce 1946 se Almond přesunul do Tokia do štábu Douglase MacArthura. Ačkoliv se práce personálního šéfa zdála být pro ambiciózního polního velitele slepou uličkou, Almond zde zazářil. S bravurou zvládl chaos spojený s demobilizací a doplňováním okupačních sil. Svou loajalitou a pracovní etikou si získal MacArthurovu absolutní důvěru a v lednu 1949 byl jmenován náčelníkem štábu GHQ. Tím se stal jedním z nejvlivnějších mužů v americké správě okupovaného Japonska. Korejská válka a pád u Čosinské přehrady Když vypukla korejská válka, MacArthur svěřil Almondovi velení X. sboru, a to i přesto, že Almond neměl zkušenosti s obojživelnými operacemi. Během vylodění u Inčchonu si vysloužil posměch mariňáků, když se bezelstně zeptal, zda jejich obojživelná vozidla vůbec plavou. Přes počáteční úspěchy však Almond podcenil situaci při postupu na sever. Ignoroval varování před masivním zásahem čínských vojsk a své jednotky nebezpečně rozptýlil. Jeho arogance vyvrcholila prohlášením, že Číňané jsou jen „banda pralařů“, kteří nemohou americkou armádu zastavit. Tato strategická slepota vedla k masakru jednotky Task Force Faith a k tragickému ústupu mariňáků od Čosinské přehrady. Přestože ho historici za toto období tvrdě kritizují, generál Ridgway si ho ponechal pro jeho dravost, byť jej musel držet pod přísným dohledem. Almond byl v únoru 1951 povýšen na generálporučíka. Doktrína agresivity a cena za ambice Almondova vojenská filozofie by se dala shrnout slovy jednoho z jeho kolegů: „Když bylo výhodné být agresivní, Ned byl agresivní. Když bylo výhodné být opatrný, Ned byl opět agresivní.“ Tato neústupnost mu sice vynesla rychlá povýšení, ale v kritických momentech ho zaslepovala vůči realitě na bojišti. Jeho neschopnost uznat kvality nepřítele (pokud jím nebyl bílý muž západního typu) se stala osudnou pro tisíce jeho podřízených, kteří doplatili na jeho touhu po rychlém vítězství. Odkaz segregované armády Z dnešního pohledu je Almond vnímán jako jedna z nejvíce polarizujících postav amerických vojenských dějin. Byl posledním zástupcem generace, která věřila v přísnou rasovou segregaci. Jeho negativní zprávy o výkonu afroamerických vojáků v Itálii se staly na dlouhá léta municí pro odpůrce integrace v armádě. Paradoxně to byl právě Almondův neúspěch v Koreji, který urychlil potřebu reformovat strukturu velení a přístup k multirasovému složení jednotek. Soukromá tragédie a poslední odpočinek Za Almondovou tvrdou fasádou se skrývala osobní tragédie, která poznamenala jeho pozdní léta. V březnu 1945 padl ve Francii jeho jediný syn, kapitán Edward Mallory Almond ml. Tato ztráta pravděpodobně ještě více prohloubila generálovu zatrpklost a jeho nekompromisní postoj k vojenské službě. Almond po odchodu do výslužby v roce 1953 působil jako ředitel pojišťovny a věnoval se akademické sféře v rámci Army War College. Zemřel v roce 1979 ve věku 86 let. Je pohřben na Arlingtonském národním hřbitově, v těsné blízkosti svého syna. Jeho hrob dnes připomíná éru generálů, kteří sice disponovali nezlomnou vůlí a odvahou, ale jejichž vidění světa nedokázalo držet krok s měnící se tváří moderního válčení a společnosti.

Další informace: 12. tanková divize, 120 dní Sodomy.