Holofernes

Holofernes: Asyrský vojevůdce a oběť ženské lsti Holofernes (zemřel roku 650 př. n. l.) byl asyrský generál sloužící za vlády krále Aššurbanipala. V roce 650 př. n. l. byl vyslán, aby vykonal pomstu na národech Levanty, které odmítly podpořit Aššurbanipala v jeho válce proti Médům. Jeho tažení však skončilo předčasně, když byl během obléhání Betulie sťat židovskou vdovou Júdit. Životopis Holofernes velel Aššurbanipalovým vojskům a v rámci Novoasyrské říše držel moc, která byla hned po králově druhá nejvyšší. V roce 650 př. n. l. mu král svěřil 120 000 pěšáků a 12 000 jízdních lukostřelců. S touto silou měl zpacifikovat vzpurné vazalské státy v Malé Asii, Levantě a Egyptě. Holofernes postoupil do kopců s celou svou armádou, pěchotou, jízdou i vozy. Zcela zdevastoval území Libye a Lýdie, vyplenil lid Rassis a Ismaelity žijící na okraji pouště a pronikl hluboko na jih. Poté překročil Eufrat, prošel Mezopotámií a srovnal se zemí všechna opevněná města podél řeky Abrony až k moři. Obsadil území Kilikie, pobil každého, kdo se mu postavil na odpor, a dorazil až k jižním hranicím Jafetovy země poblíž Arábie. Obklíčil Midjánce, vypálil jejich stany a pobil jejich stáda. Následně sestoupil do damašských rovin v době sklizně pšenice, spálil pole a zanechal za sebou spoušť. Panika zachvátila celé pobřeží Středozemního moře; obyvatelé Tyru, Sidónu i Ašdodu se třásli strachy. Když fénická delegace přinesla zprávu o kapitulaci, Holofernes obsadil pobřeží a v opevněných městech nechal posádky. Místní ho vítali s květinovými věnci a tancem, on však přesto ničil jejich posvátná místa a kácel posvátné háje. Měl totiž rozkaz zlikvidovat všechny místní bohy, aby všechny národy uctívaly pouze Nebukadnesara (v textu ztotožňovaného s asyrským vládcem) jako boha. Před útokem na Judsko se utábořil mezi Gebou a Skythopolí. Když se ptal amónského žoldnéře Achiora na Izraelity, ten ho varoval: pokud jsou věrní svému Bohu, nikdo je nepřemůže. Rozzuřený Holofernes nechal Achiora vydat Izraelitům, aby sdílel jejich osud, až je asyrská vojska vyhladí. Obléhání a smrt Holofernes začal obléhat Betulii, odřízl město od zdrojů vody a čekal na jeho pád. Po 34 dnech město skomíralo žízní a radní byli připraveni se vzdát. Tehdy se však objevila Júdit, krásná a zbožná vdova. V doprovodu vojáků vstoupila do asyrského tábora s tvrzením, že chce zradit svůj lid a pomoci Holofernovi město dobýt bez ztrát. Ten ji, okouzlen její krásou a lživým příběhem, hostil ve svém stanu čtyři dny. Poslední večer se Holofernes pokusil Júdit opít, aby ji mohl zneužít, ale sám se opil natolik, že upadl do tvrdého spánku. Júdit chopila jeho vlastní meč a dvěma ranami mu usekla hlavu. Hlavu pak předala své služebné, která ji schovala do vaku na jídlo, a obě nepozorovaně uprchly zpět do města. Když Izraelité vystavili Holofernovu hlavu na hradbách, v asyrském táboře vypukl chaos. Dezorientovaná armáda se dala na útěk a byla židovským protiútokem zcela rozprášena. Historická autenticita a anachronismy Příběh Holoferna, jak je popsán v knize Júdit, představuje pro historiky zajímavý rébus. Text obsahuje řadu anachronismů – například mísí asyrské reálie s perskými jmény a babylonským králem Nebukadnesarem. Zatímco postava Holoferna může mít reálný základ v perském vojevůdci téhož jména ze 4. století př. n. l., biblický příběh je moderními badateli vnímán spíše jako náboženské a didaktické vyprávění než jako přesný kronikářský záznam. Holofernes v evropském umění Málokterý biblický motiv inspiroval malíře a sochaře tak silně jako právě dekapitace Holoferna. Drastický výjev, v němž křehká žena přemůže brutálního tyrana, se stal oblíbeným tématem baroka. Mezi nejslavnější ztvárnění patří díla Caravaggia a zejména Artemisii Gentileschi, která do obrazu vložila nevídanou syrovost a osobní zkušenost s násilím páchaným na ženách. Symbolický význam postavy V literatuře a teologii se Holofernes stal symbolem pýchy (superbia) a nezřízené žádostivosti, která vede k pádu. Jeho porážka rukou ženy byla vnímána jako boží zásah, který zesměšňuje světskou moc a aroganci impérií. Dante Alighieri ho ve své Božské komedii umisťuje na terasu pýchy v Očistci, kde slouží jako odstrašující příklad pro duše toužící po vykoupení. Archeologický kontext asyrských tažení Ačkoliv je příběh o Betulii literárně stylizován, brutality Holofernových vojsk odpovídají historickým záznamům o asyrském způsobu vedení války. Reliéfy z Ninive, sídelního města Aššurbanipala, detailně zobrazují obléhací techniky, deportace obyvatelstva a popravy odbojných vládců, což potvrzuje pověst Asýrie jako nejvíce militarizovaného státu své doby, jehož generálové vyvolávali v celém starověkém světě nepopsatelnou hrůzu.

Další informace: 14. pěší pluk New Jersey, Povodeň ve Vídni.