Cemal Azmi

Džemal Azmi: „Řezník z Trabzonu“ Cemal (Džemal) Azmi (1868 – 17. dubna 1922) působil jako valí (guvernér) Trabzonského vilájetu v pozdním období Osmanské říše. Životopis Džemal Azmi se narodil v roce 1968 v osmanském Arapkiru. Do dějin se zapsal především jako jeden z hlavních strůjců arménské genocidy během svého působení na severu dnešního Turecka. Azmi upřednostňoval provádění masakrů mimo samotné město Trabzon; nechal tisíce nevinných lidí utopit v Černém moři. Z místní nemocnice vytvořil místo zvrácených radovánek, kde byly znásilňovány arménské dívky. Podle historických svědectví posílal dívky ve věku 10 až 13 let svému synovi jako „dary“, zatímco ostatní nechal zavraždit. Kvůli své brutalitě se stal primárním cílem Arménské revoluční federace v rámci tajné odplaty známé jako Operace Nemesis. Dne 17. dubna 1922 byl v Berlíně zastřelen Aramem Jerganianem a Aršavirem Širakianem, a to po boku dalšího strůjce genocidy, Behaeddina Šakira. Soudní procesy v Istanbulu a trest smrti v nepřítomnosti Po skončení první světové války a porážce Osmanské říše byla nová vláda pod tlakem vítězných mocností nucena vyšetřit válečné zločiny. Během tureckých vojenských soudů v letech 1919–1920 byl Džemal Azmi souzen v nepřítomnosti. Svědectví předložená u soudu odhalila děsivé detaily o hromadném topení Arménů, které Azmi osobně nařizoval. Soud jej shledal vinným z organizování masakrů a vynesl nad ním rozsudek smrti. Azmi se však trestu vyhnul útěkem do Německa, kde našel útočiště pod falešnou identitou v komunitě bývalých osmanských funkcionářů. Operace Nemesis: Spravedlnost v berlínských ulicích Neschopnost mezinárodního společenství zajistit výkon trestů vedla arménské přeživší k vytvoření tajné sítě s cílem vykonat rozsudky vlastními silami. Operace Nemesis, pojmenovaná po řecké bohyni odplaty, byla precizně naplánována. Džemal Azmi byl sledován v Berlíně několik týdnů. Atentátníci Jerganian a Širakian na něj a Šakira zaútočili během večerní procházky na ulici Uhlandstrasse. Tato akce nebyla jen aktem pomsty, ale pro arménský odboj představovala symbolické vykonání rozsudku, který oficiální instituce nedokázaly vymoci. Moderní kontroverze a historická paměť Zatímco pro Armény a většinu světových historiků zůstává Azmi symbolem nejhorších lidských krutostí, v některých nacionalistických kruzích v Turecku je na něj nahlíženo odlišně. V roce 1943 byly jeho ostatky s poctami převezeny z Berlína do Istanbulu a uloženy v památníku svobody (Abide-i Hürriyet). Tato skutečnost dodnes vyvolává mezinárodní napětí a jitří rány v arménsko-tureckých vztazích, neboť oslava osobností spojených s událostmi roku 1915 je vnímána jako pokračující popírání historické pravdy. Role v systému „Teşkilât-ı Mahsusa“ Azmiho působení nebylo izolovaným excesem šíleného jednotlivce, ale součástí širší struktury tzv. Zvláštní organizace (Teşkilât-ı Mahsusa). Jako guvernér úzce spolupracoval s centrálním výborem strany Mladoturků a využíval státní aparát k systematické likvidaci arménské inteligence i civilního obyvatelstva. Jeho metody, zahrnující konfiskaci majetku a následné „čištění“ regionu, sloužily jako model pro další oblasti říše a demonstrovaly, jak hluboce byl ideál panturkismu zakořeněn v tehdejší státní správě.

Další informace: 111. (3. badenská) pěchota „Markrabě Ludvík Vilém“, Rok 1958.