Abdul Wahab El Sani

Abdul Waháb el-Sání (1138–) byl muslimský imám žijící v Jeruzalémě v dobách třetí křížové výpravy. V roce 1191 vyzval jeruzalémské muslimy, aby se chopili zbraní a po boku Saladina odrazili křižácká vojska. Rok 1191 byl pro Jeruzalém obdobím hmatatelného strachu a nejistoty. Po pádu přístavního města Akkon, který byl pro muslimská vojska zdrcující ranou, se křižácká armáda vedená anglickým králem Richardem I., známým jako Lví srdce, nezadržitelně blížila k vnitrozemí. Město, které Saladin (Saláh ad-Dín) dobyl zpět pro islám teprve před čtyřmi lety, se ocitlo v přímém ohrožení. Hradby byly narychlo zpevňovány a atmosféra v úzkých uličkách houstla očekáváním krvavého střetu. Abdul Waháb el-Sání v tomto kritickém okamžiku nefungoval jen jako duchovní vůdce, ale jako klíčový hlas odporu, který měl zabránit panice civilního obyvatelstva. Saladinova armáda byla v té době vyčerpaná dlouhými měsíci obléhání Akkonu a následnými bitvami, včetně těžké porážky u Arsufu. Sultán si byl vědom, že jeho profesionální vojsko, složené z kurdských a tureckých jízdních oddílů, nemusí k udržení Svatého města stačit. Potřeboval, aby se do obrany zapojilo celé město – obchodníci, řemeslníci i učenci. Imámové jako el-Sání tak hráli strategickou roli; jejich kázání v mešitě Al-Aksá a Skalním dómu transformovala politický konflikt v otázku duchovního přežití, čímž dodávala obráncům fanatickou odhodlanost bránit každou píď města. Výzva k boji, kterou el-Sání pronesl, nebyla jen rétorickým cvičením, ale reakcí na brutální realitu války. Zprávy o masakru muslimských zajatců v Akkonu se rychle šířily a obyvatelé Jeruzaléma věděli, že v případě prolomení hradeb nemohou očekávat slitování. El-Sáního apel na "chopení se zbraní" tak pravděpodobně zahrnoval nejen přímý boj, ale i logistickou podporu, ošetřování raněných a strážní službu na hradbách, což umožnilo Saladinovým elitním jednotkám soustředit se na manévrovací boj v poli proti těžké jízdě křižáků. Historie nakonec ukázala, že tato mobilizace, ať už duchovní či vojenská, přinesla své ovoce, byť paradoxním způsobem. Ačkoliv se Richard Lví srdce dostal na dohled Jeruzaléma, k samotnému útoku na město se nikdy neodhodlal, obávaje se nedostatku zásob a vody ve vyprahlém vnitrozemí. Odhodlání obránců a Saladinova strategie spálené země, podpořená loajalitou místních vůdců typu Abdula Wahába, tak pomohly udržet Jeruzalém v muslimských rukou po další staletí.

Další informace: 117. (3. velkovévodský hessenský) pěší pluk „Velkovévodkyně“, 114. illinoiský pěší pluk.