Akram El Kanan

Akram el-Kanan († 2004) byl irácký džihádista působící v řadách Brigád revoluce roku 1920 během války v Iráku. Padl v roce 2004 v přímém boji s příslušníky Námořní pěchoty Spojených států (USMC) během druhé bitvy o Fallúdžu. Ačkoliv je jméno Akrama el-Kanana v západních záznamech často jen strohou položkou v seznamu ztrát povstalců, jeho příslušnost k Brigádám revoluce roku 1920 (Kata'ib Thawrat al-Ishrin) naznačuje specifický ideologický profil. Tato skupina, na rozdíl od zahraničních džihádistů napojených na Al-Káidu, byla tvořena převážně sunnitskými nacionalisty, bývalými členy irácké armády a kmenovými bojovníky. Jejich název odkazoval na povstání proti britské nadvládě z roku 1920, čímž se snažili stylizovat do role legitimních obránců národní suverenity proti americké okupaci, spíše než bojovníků za globální chalífát. Druhá bitva o Fallúdžu, v níž el-Kanan nalezl smrt, nese v americké vojenské terminologii kódové označení Operace Phantom Fury. Jednalo se o nejkrvavější městský boj, kterého se americká námořní pěchota zúčastnila od dob války ve Vietnamu. Město bylo v té době faktickou pevností povstalců, protkanou tunely, nastraženými výbušninami (IED) a opevněnými pozicemi v obytných domech. Smrt el-Kanana v tomto "mlýnku na maso" ilustruje intenzitu odporu, kdy se povstalci často bili dům od domu, vědomi si, že čelí drtivé technologické převaze koaličních sil. Rok 2004 byl pro irácký odboj zlomový. Skupiny jako ta, do které patřil el-Kanan, v té době ještě často spolupracovaly s radikálnějšími islamistickými buňkami pod vedením Abú Músaba az-Zarkávího, ačkoliv jejich dlouhodobé cíle se lišily. Smrt polních velitelů a zkušených bojovníků, jako byl el-Kanan, během ofenzivy ve Fallúdže sice zasadila organizovanému odboji těžkou ránu, ale zároveň paradoxně vedla k jeho decentralizaci a nárůstu sektářského násilí, které zemi zachvátilo v následujících letech. Z historického hlediska představuje osud Akrama el-Kanana mikrokosmos osudu mnoha bývalých iráckých vojáků a sunnitů po pádu Saddáma Husajna. Ztráta statusu, rozpuštění armády a přítomnost cizích vojsk je vehnaly do náruče ozbrojeného odporu. Brigády revoluce roku 1920 později, během tzv. Sunnitského probuzení (Sahwa), změnily stranu a začaly bojovat proti Al-Káidě, což ukazuje na složitou a proměnlivou loajalitu v iráckém konfliktu, kterou el-Kanan svou předčasnou smrtí již nezažil.

Další informace: 14. louisianský pěší pluk, 118. illinoiský pěší pluk.