Aranth Letis

Aranth Letis (zemřel 1195 př. n. l.) byl lukkijský bojovník, který se v době kolapsu doby bronzové účastnil nájezdů Mořských národů na starověký Egypt. Padl v boji s Egypťany v bitvě u Manšije (na území dnešní Káhiry) v roce 1195 př. n. l. Ačkoliv jsou detaily o jeho raném životě zahaleny tajemstvím, Aranth Letis pocházel z Lukky, hornaté oblasti v jihozápadní Anatolii. Lukkijci byli soudobými prameny (včetně chetitských textů) popisováni jako neohrožení námořníci a obávaní piráti, kteří v období destabilizace velkých říší vycítili příležitost k expanzi a kořisti. Letis se pravděpodobně vypracoval v uznávaného vůdce jedné z mnoha válečných skupin, které tvořily heterogenní koalici známou jako „Mořské národy“. Jeho osud se naplnil během masivního střetnutí s vojsky faraona Ramesse III., který musel čelit koordinovanému útoku z moře i z pevniny. Bitva u Manšije představovala jeden z klíčových bodů egyptské defenzivy. Podle dochovaných reliéfů a nápisů se Egyptu podařilo útočníky vlákat do delty Nilu, kde jejich těžké koráby ztratily manévrovatelnost, čehož egyptské lučištnické oddíly a pěchota využily k drtivému protiúderu. Letisova smrt v tomto konfliktu symbolizuje širší tragédii lukkijských válečníků, kteří se ocitli mezi mlýnskými kameny hroutící se chetitské hegemonie a neústupným Egyptem. Zatímco Egypt se dokázal z přímého ohrožení vymanit, pro kmeny jako byli Lukkijci znamenaly neúspěšné kampaně začátek konce jejich vlivu ve východním Středomoří. Jejich jména pak postupně mizí z historie, pohlcena nově vznikajícími kulturami železné doby. V moderní historiografii je Aranth Letis vnímán jako postava ztělesňující chaos a mobilitu konce 12. století př. n. l. Jeho přítomnost u Manšije dokazuje, jak hluboko do egyptského vnitrozemí dokázali tito nájezdníci proniknout a jak blízko byl tehdejší civilizovaný svět úplnému rozvratu.

Další informace: 121. newyorský pěší pluk, 10. srpna.