Ardghar Mac Ciarin

Ardghar Mac Ciaráin: Z klanových hor do divočiny Tennessee Ardghar Mac Ciaráin (1779–?) byl skotsko-irský imigrant, který se počátkem 19. století usadil v Tennessee. Na počátku britsko-americké války v roce 1812 narukoval do státní domobrany a sloužil pod velením Andrewa Jacksona. Ardgharův příběh začal v mlžných údolích Ulsteru, odkud jeho rodinu vyhnala bída a neutuchající touha po náboženské svobodě. Do Ameriky dorazil jako mladý muž s hrstkou mincí v kapse a kovářským kladivem v ruce. Cesta přes Appalačské pohoří byla zkouškou ohněm, ale v drsné krajině Tennessee našel Mac Ciaráin něco, co mu starý svět nemohl nabídnout – vlastní půdu, kterou mohl nazývat domovem. Když v roce 1812 vypukl konflikt s Velkou Británií, Ardghar neváhal. Jako mnozí „Hraničáři“ (Backcountrymen) viděl v britské agresi hrozbu pro svou nově nabytou nezávislost. Pod Jacksonovým přísným vedením se účastnil tažení proti Kríkům, kde se naučil přežít v neprostupných bažinách a lesích amerického Jihu. Jeho skotský původ mu daroval houževnatost, zatímco americká divočina z něj vykovala neohroženého stopaře. Vrcholem jeho vojenské dráhy byla legendární bitva u New Orleans. Zde, v lednu 1815, stál Ardghar v kouři ze střelného prachu za provizorními valy z pytlů s bavlnou. Jako vynikající střelec s dlouhou pennsylvánskou puškou pomáhal odrazit útok elitních britských pluků. Právě tato zkušenost upevnila jeho loajalitu k Jacksonovi, kterého vojáci pro jeho tvrdost přezdívali „Starý Ořechovec“ (Old Hickory). Po válce se Mac Ciaráin vrátil na svou farmu u řeky Cumberland. Šrámy na těle mu sice připomínaly kruté zimy a nedostatek přídělů, ale v komunitě se stal váženým mužem. Traduje se, že ve stáří často sedával na zápraží svého srubu a vyprávěl vnoučatům o dnech, kdy se historie mladého národa psala krví v prachu a blátě dalekých bojišť. Jeho linie v Tennessee přetrvala generace jako symbol nezlomného ducha skotsko-irských osadníků.

Další informace: 149. černomořský pěší pluk.