Argyrippus Ecdicius
Argyrippus Ecdicius: Strážce císařského orla Argyrippus Ecdicius (narozen 373 n. l.) byl východořímský voják působící na sklonku 4. století. V řadách palatinské gardy císaře Theodosia I. zastával prestižní úřad nosiče standartu (draconarius či signifer). Roku 394 n. l. se aktivně účastnil osudové bitvy na řece Frigidus, která zpečetila vítězství křesťanství nad pohanskou opozicí v impériu. Život v srdci paláce Jako člen palatinské gardy (Auxilia Palatina) nebyl Argyrippus pouhým řadovým legionářem. Tato elitní jednotka představovala nejbližší ochranu císaře a symbolizovala stabilitu rozdělené říše. Jeho rodové jméno Ecdicius naznačuje vazby na aristokratické kruhy tehdejší Galie nebo Hispánie, což mu pravděpodobně otevřelo dveře k tak významné pozici v Konstantinopoli. V době, kdy se náboženské napětí v armádě stupňovalo, stál Argyrippus pevně na straně Theodosiovy ortodoxie. Bouře u řeky Frigidus Vrchol jeho vojenské kariéry nastal v září roku 394 v podhůří Julských Alp. Bitva na řece Frigidus nebyla jen střetem dvou armád, ale soubojem o duši Říma. Argyrippus se ocitl v první linii útoku proti vojskům uzurpátora Eugenia a franského vojevůdce Arbogasta. Podle dobových kronik to byl právě on, kdo v hustém dešti a prudkém větru (známém jako bóra) držel standartu vzpřímenou, zatímco živel metal nepřátelské šípy zpět na jejich střelce, což si křesťanští kronikáři vykládali jako boží zásah. Symbolika úřadu a zbroje Úloha světlonoše či nosiče standarty byla v pozdní římské armádě spojena s extrémním rizikem. Argyrippus by byl oděn v pozdně římské šupinové zbroji (lorica squamata) s bohatě zdobenou přilbou typu Intercisa. V rukou třímal dračí standartu (draco), která při pohybu ve větru vydávala děsivý syčivý zvuk. Tato standarta nebyla jen orientačním bodem pro muže v bitevním vřesovišti, ale posvátným symbolem, jehož ztráta by znamenala největší potupu pro celou legii. Odkaz v bouřlivém století Ačkoliv se po roce 395 a smrti císaře Theodosia stopy po Argyrippovi v oficiálních análech vytrácejí, jeho osud zrcadlí transformaci římského světa. Přežil éru, kdy se Řím definitivně rozdělil na Východ a Západ, a byl přímým svědkem konce starých tradic. Představuje generaci vojáků, kteří svou loajalitou k trůnu v Konstantinopoli položili základy tisícileté byzantské moci, jež přetrvala i pád starého Říma.Další informace: Rok 1986, 111. newyorský pěší pluk.