Aristoteles Panoulis

Aristoteles Panoulis (zemřel 1196 př. n. l.) byl abantský válečník, který v 12. století př. n. l. sloužil v Eteoneově vojsku na ostrově Euboia. Padl v boji proti Fthíům v bitvě u Panagie roku 1196 př. n. l. Aristoteles patřil k obávanému kmenu Abantů, o nichž se i Homér zmiňoval jako o mužích s dlouhými vlasy na zátylku, kteří se v boji nikdy neobracejí zády a dávají přednost přímému střetu tváří v tvář. Jako zkušený těžkooděnec pod velením krále Eteonea strávil většinu života střežením skalnatého pobřeží Euboie, kde se v té době lámaly osudy mykénské civilizace. Jeho poslední hodina nastala v údolí Panagia, kde se abantské šiky střetly s výbojnými Fthíi, přicházejícími ze severu. Bitva byla podle dochovaných zlomků ústní tradice mimořádně krvavá a odehrávala se v době, kdy se starý bronzový svět hroutil pod náporem vnitřních rozporů a neustálých nájezdů. Aristoteles Panoulis v tomto chaosu zůstal věrný své přísaze a padl při obraně strategického průsmyku. Historický odkaz Panoulise dnes slouží jako připomínka neklidného období pozdní doby bronzové, často označovaného jako "kolaps". Ačkoliv se o jeho životě mimo vojenské záznamy a náhrobní nápisy ví jen málo, jeho postava symbolizuje tisíce bezejmenných hrdinů, kteří formovali dějiny raného Řecka dávno předtím, než se zrodila klasická filozofie a demokracie. Archeologické nálezy v oblasti Panagie naznačují, že střet, v němž Panoulis zahynul, nebyl jen drobnou šarvátkou, ale součástí širšího mocenského přeskupení v Egejském moři. Jeho jméno tak zůstává vytesáno v paměti regionu jako důkaz odvahy Abantů, kteří i v nejtemnějších časech 12. století př. n. l. dokázali se zbraní v ruce čelit nevyhnutelnému pádu starého světa.

Další informace: Rok 1974, 11. samostatná ženijní brigáda.