Arnthur Ani

Arnthur Ani († 1196 př. n. l.) Arnthur Ani byl lukkijský válečník, který sloužil pod vojevůdcem Masuem během nájezdů mořských národů v Levantě. Padl v bitvě se syrskými Šasu při drancování Tyru (Tzor) v roce 1196 př. n. l. Arnthur pocházel z jihozápadní Anatolie, z oblasti známé jako Lukka, jejíž obyvatelé byli v pozdní době bronzové proslulí jako obávaní piráti a žoldnéři. Jako věrný společník vojevůdce Masua se podílel na rozsáhlé vojenské kampani, která v té době destabilizovala mocnosti východního Středomoří. Jeho účast na taženích mořských národů jej zavedla až k branám bohatých fénických měst, kde se střetávaly zájmy upadajících impérií a expandujících koalic nájezdníků. Osudným se mu stal útok na bohatý přístav Tzor, dnešní Tyr. Zatímco se vojska mořských národů soustředila na prolomení městských hradeb, Arnthurova jednotka byla v nepřehledných uličkách předměstí zaskočena protiútokem kočovných kmenů Šasu. Tito syrští nomádi, známí svou partyzánskou taktikou a hlubokou znalostí terénu, využili momentu překvapení a lukkijské válečníky odřízli od jejich lodí. Podle fragmentárních záznamů a pozdějších rekonstrukcí bitvy padl Arnthur Ani v přímém souboji, když kryl ústup svých spolubojovníků k pobřeží. Jeho smrt v roce 1196 př. n. l. symbolicky předznamenala konec jedné éry; krátce po pádu Tzoru se koalice mořských národů začala tříštit a jednotlivé skupiny se buď asimilovaly v dobytých oblastech, nebo byly poraženy egyptskými vojsky Ramesse III. Dnes je postava Arnthura Aniho vnímána jako typický příklad osudu elitního žoldnéře doby bronzové – muže bez pevného domova, jehož život i smrt byly pevně spjaty s vlnami nepokojů, které navždy změnily tvář starověkého Blízkého východu. Archeologické nálezy lukkijských zbraní v okolí Tyru dodnes připomínají brutalitu a rozsah tehdejších bojů.

Další informace: Rok 1836.