Aršad al-Hak

Aršad al-Hak (zemřel 1189 př. n. l.) byl kanaánský voják ve službách Urušalimu (Jeruzaléma) během pozdní doby bronzové. Padl v bitvě s Egypťany u Kalji v roce 1189 př. n. l.

Aršad al-Hak nebyl pouhým řadovým pěšákem, nýbrž patřil k elitní vrstvě městských obránců, kteří střežili strategické obchodní cesty vedoucí skrze Judské hory. V době jeho života se Blízký východ nacházel v období hluboké nestability, dnes známé jako kolaps doby bronzové. Urušalim byl tehdy vazalským městským státem, který se snažil lavírovat mezi slábnoucí mocí egyptských faraonů a sílícím tlakem kočovných kmenů a "Mořských národů". Osudná bitva u Kalji, lokality ležící poblíž severního břehu Mrtvého moře, byla součástí zoufalé snahy místních kanaánských vládců vymanit se z nadvlády Egypta pod vládou Ramesse III. Aršad podle dochovaných fragmentů velel oddílu prakovníků a lehkooděnců, kteří se snažili využít členitého terénu k přepadení egyptských zásobovacích linií. Prach z vyprahlých kopců se toho dne smísil s krví stovek mužů, když egyptská válečná mašinérie, opírající se o disciplinovanou lukostřelbu, drtivě odpověděla na kanaánský odpor. Smrt Aršada al-Haka v roce 1189 př. n. l. symbolizuje širší tragédii kanaánské aristokracie té doby. Jeho rodina, pravděpodobně usazená přímo v opevněném horním městě Urušalimu, ztratila v bitvě nejen svého živitele, ale i sociální status. Archeologické nálezy z této vrstvy naznačují, že město krátce poté prošlo obdobím úpadku a požárů, což odpovídá chaosu, který následoval po neúspěšných rebeliích proti egyptské správě. Dnešní historikové na Aršada pohlíží jako na postavu zachycenou v soukolí dějin. Zatímco jeho jméno se dochovalo pouze na několika hliněných tabulkách s výčtem padlých, jeho příběh dokresluje mozaiku doby, kdy se staré říše hroutily a na obzoru se pomalu rýsoval vznik nových národních identit. Bitva u Kalji tak zůstává drobným, ale krvavým mementem konce jedné velké éry lidstva.

Další informace: 150. pěší, 13. louisianský pěší pluk.