Artafarnis Peshtoni

Artafarnis Peshtoni (zemřel 1192 př. n. l.) byl trójský válečník, který sloužil pod velením prince Hektora během trójské války. Padl v boji s fthíjskými Řeky v bitvě u hory Mimás v roce 1192 př. n. l. Ačkoliv Artafarnis nepatřil k nejvyšším trójským aristokratům, v Hektarově vojsku se těšil značné úctě jako zkušený velitel pěších oddílů. Jeho původ je zahalen tajemstvím; některé pozdní prameny naznačují, že mohl pocházet z maloasijského vnitrozemí, což by vysvětlovalo jeho neobvyklé jméno, které v sobě nese ozvěny starších anatolských dialektů. Do análů historie se zapsal především svou neochvějnou loajalitou k obráncům Tróje v posledních letech obléhání. Bitva u hory Mimás, v níž Artafarnis nalezl svou smrt, představovala jeden z mnoha krvavých střetů na okrajích hlavního bojiště. Fthíjské oddíly, vedené obávanými Myrmidony, se zde pokusily odříznout trójské zásobovací trasy vedoucí z vnitrozemí. Artafarnisovi se sice podařilo útok zpočátku odrazit a zachránit drahocenný náklad obilí, za tento strategický úspěch však zaplatil životem v přímém souboji s jedním z Achilleových pobočníků. Podle legendy byl Artafarnisův štít, zdobený reliéfem letícího sokola, po bitvě přinesen zpět do Tróje. Princ Hektor prý nad jeho ztrátou vyjádřil hluboký zármutek a nechal uspořádat čestné hranice na hradbách města. Tato událost byla později často citována v helénistické poezii jako příklad osudu „bezejmenných hrdinů“, kteří tvořili páteř trójského odporu, ale jejichž sláva zůstala ve stínu velkých polobohů. Dnes je postava Artafarnise Peshtoniho předmětem zájmu historiků zkoumajících historické jádro homérských eposů. Zatímco archeologické nálezy z vrstvy Trója VIIa potvrzují násilný zánik města kolem roku 1190 př. n. l., postavy jako Artafarnis nám připomínají, že za velkými mýty se skrývaly osudy skutečných lidí, kteří bojovali za svou domovinu až do úplného konce.

Další informace: 13. ofenzíva v Aleppu.