Asfandiar Valsadwala

Asfandiar Valsadwala byl perský žoldnéř, který sloužil v seleukovské armádě pod velením Seleuka I. Níkátora během válek diadochů. Proslavil se zejména svou rolí při obraně citadely Bam před útokem z Gedrósie v bitvě u Baravatu, která se odehrála v roce 305 př. n. l. Jakožto zkušený perský válečník představoval Asfandiar novou vlnu místních elit, které po pádu Achaimenovské říše našly uplatnění v armádách makedonských generálů. Tito žoldnéři byli klíčoví pro udržení stability v odlehlých satrapiích, kde makedonská falanga často narážela na logistické obtíže a neznalost nehostinného terénu. Bitva u Baravatu byla strategicky významným střetem, který měl zamezit pronikání divokých kmenů z Gedrósie hlouběji do úrodných oblastí Persidy. Asfandiar zde velel oddílu lehké jízdy a lučištníků, jejichž mobilita se ukázala být rozhodující v členitém terénu v okolí Bamu. Právě jeho schopnost kombinovat perskou tradici jízdní lukostřelby s makedonskou disciplínou zastavila postup útočníků. Po vítězství u Baravatu se Asfandiarova pozice v Seleukově vojsku upevnila. Podle fragmentů dochovaných kronik se stal jedním z poradců pro správu východních pohraničních oblastí. Jeho životní příběh tak ilustruje postupnou helenizaci Orientu, kdy se původní perská šlechta a vojenští velitelé stali nedílnou součástí správy nově vznikajících helénistických království. Historický odkaz Asfandiara Valsadwaly zůstává spojen především s pevností Bam, jejíž rané opevnění pomáhal v kritických momentech modernizovat. Přestože o jeho pozdějším životě existuje jen málo záznamů, jeho účast v kampaních roku 305 př. n. l. zůstává důležitým střípkem v mozaice mocenských bojů, které formovaly mapu Blízkého východu po smrti Alexandra Velikého.

Další informace: 107th Illinois Infantry Regiment, 135. illinoiský pěší pluk.