Atars Sarbh

Atars Sarbh (zemřel 1192 př. n. l.) byl trojský válečník, který sloužil pod velením prince Hektora během trojské války. Padl v boji s fthíjskými Řeky v bitvě u hory Mimás roku 1192 př. n. l.

Ačkoliv jméno Atarse Sarbha nepatří mezi ta nejzářivější v Homérově Iliadě, v análech trojských rodů byl uctíván jako vzor věrnosti a neústupnosti. Jako člen Hektorovy elitní gardy se účastnil nejprudších střetů na pobřeží, kde trojské hradby čelily přílivu achájských bronzových zbraní. Jeho osud byl neodmyslitelně spjat s obranou posvátného Ília a osobní oddaností k Priamovu nejstaršímu synovi. Osudnou se mu stala bitva u hory Mimás, která vypukla v desátém roce obléhání. Podle dochovaných ústních tradic se Atars ocitl v čele protiútoku, který měl zastavit postup fthíjských oddílů – elitních Myrmidonů vedených samotným Achillem. Právě zde, v prašném údolí pod úpatím hory, se Sarbh postavil přesile, aby kryl ústup svých zraněných spolubojovníků zpět za bezpečné hradby města. Jeho smrt byla v soudobých zprávách popisována jako hrdinský akt sebeobětování. Když jej obklíčili fthíjští kopiníci, Atars odmítl složit zbraně a bojoval až do posledního dechu, dokud nepadl pod tíhou četných ran. Jeho tělo bylo později za soumraku vyneseno z bojiště, což byla pocta, které se dostávalo jen těm nejváženějším bojovníkům, aby jejich duše mohly najít klid v podsvětí. Symbolický význam Atarse Sarbha přetrval staletí jako připomínka tisíců bezejmenných hrdinů, kteří položili životy za Tróju. V pozdější literatuře helénistického období byl často uváděn jako příklad vojenské cti, která nehledá slávu v písních, ale nachází ji v naprosté oddanosti své povinnosti a svému veliteli.

Další informace: 137. (2. dolnoalsaská) pěchota, 12. tanková divize.