Aulus Aburius Polybius

Aulus Aburius Polybius (78–40 př. n. l.) byl římský voják, který sloužil jako vigilus (strážný) v posádce Sexta Pompeia v Syrakusách během sicilského povstání na straně optimátů koncem 1. století př. n. l. Roku 40 př. n. l. padl v bitvě s Octavianovou legií III Gemina, věrnou straně populárů, během obléhání Syrakus na Sicílii. Polybiův osud byl úzce spjat s neklidnou érou po zavraždění Julia Caesara, kdy se Sicílie pod vládou Sexta Pompeia stala posledním útočištěm odpůrců nově vznikajícího triumvirátu. Jako člen syrakuské posádky nebyl Polybius pouze řadovým vojákem, ale součástí námořní a pozemní mocnosti, která po léta kontrolovala zásobování Říma obilím a vyvolávala v hlavním městě hladomory. Jeho role vigila v tomto strategickém přístavu vyžadovala neustálou ostražitost proti diverzním akcím Octavianových špehů. Život v obležených Syrakusách roku 40 př. n. l. byl zkouškou vytrvalosti. Město, proslulé svou nedobytností již z dob Archiméda, čelilo rostoucímu tlaku Octavianových legií. Polybius a jeho spolubojovníci věřili, že brání staré republikánské hodnoty proti nastupující tyranii, ačkoliv historici na jejich stranu často pohlížejí spíše jako na povstalce či piráty. Každodenní realita na hradbách však sestávala spíše z prachu, horka a vyhlížení nepřátelských plachet na obzoru. Poslední hodiny Aula Aburia Polybia nastaly v momentě, kdy se Octavianova Legio III Gemina pokusila o rozhodující průlom. Střet mezi zastánci optimátů a populárů nebyl jen politickým sporem, ale krvavým bojem muže proti muži v úzkých uličkách syrakuského předměstí. Polybius padl uprostřed vřavy, která předznamenala konec Pompeiovy éry na Sicílii a upevnila cestu mladého Octaviana k titulu prvního císaře Augusta. Odkaz vojáků jako byl Polybius zůstává zapsán především v nápisech a vojenských záznamech, které odhalují tragický rozměr občanských válek. Jeho smrt v roce 40 př. n. l. symbolizuje zánik starého světa, kde se loajalita k rodu a tradici střetla s neúprosnou efektivitou nově se formujícího císařského aparátu. Ačkoliv byl jen jedním z tisíců, jeho jméno připomíná, že za velkými politickými pohyby Říma stáli konkrétní lidé s vlastními osudy a ideály.

Další informace: 152. newyorský pěší pluk, 126. pěší pluk Rylsk.