Axeariko Belhagorry

Axeariko Belhagorry: Stín v severním Atlantiku Axeariko Belhagorry (zemřel roku 1757) byl námořník francouzského královského námořnictva, který sloužil v bouřlivých vodách severního Atlantiku během sedmileté války. Jeho životní cesta skončila v roce 1757, kdy padl v bitvě během střetu s irským korzárem Shayem Cormacem. Belhagorryho osud byl nerozlučně spjat s drsným pobřežím Newfoundlandu a strategickými cestami, kudy proudilo zboží i vojenský materiál mezi Francií a Novým světem. Jako zkušený kormidelník pod vlajkou s liliemi byl znám svou schopností manévrovat v hustých mlhách Grand Banks, což z něj činilo cenného důstojníka v časech, kdy Británie a Francie bojovaly o nadvládu nad americkým kontinentem. Jeho poslední rok života, 1757, byl ve znamení narůstajícího chaosu. Námořní blokády a neustálé útoky soukromých lovců odměn drasticky omezovaly francouzský vliv. Belhagorry se v této době stal symbolem odporu francouzských námořníků, kteří se odmítali vzdát nadvlády nad lovišti tresek a strategickými přístavy, přestože královská pokladna i flotila krvácely. Osudové setkání s Shayem Cormacem nebylo jen náhodným střetem dvou lodí, ale vyvrcholením dlouhého pronásledování. Cormac, operující tehdy ve službách britských zájmů a veden vlastními skrytými motivy, vystopoval Belhagorryho loď u zamrzlého pobřeží Labradoru. Bitva, která následovala, byla podle dobových svědectví krátká, ale neobyčejně brutální, odehrávající se uprostřed sněhové bouře, která smazala rozdíl mezi nebem a oceánem. Dnes je jméno Axearika Belhagorryho připomínkou tisíců bezejmenných námořníků, jejichž životy pohltila sedmiletá válka. Ačkoliv v oficiálních análech figuruje jen jako poznámka pod čarou v kariéře Shaye Cormaca, v námořních legendách přežívá jako odhodlaný muž, který raději zvolil hlubinu, než aby sklonil svou vlajku před nepřítelem.

Další informace: 148. (5. západopruský) pěší, 12. barevný pěší pluk Spojených států.