Ayyildiz Kocak

Ayyildiz Kocak (zemřel 31. října 1655) byl krymský Tatar, jenž sloužil v armádě šlechtice Širin-beje během krymského povstání v roce 1655. Svůj život položil v bitvě u Trudove, kde se střetl s povstaleckými šiky pod velením Jerzyho Wisniewského. Kocak pocházel z vlivného rodu, který byl po generace loajální klanu Širinů, nejmocnějšímu mezi krymskou šlechtou. Jako zkušený jezdec a lukostřelec se účastnil mnoha výpadů, avšak osudným se mu stalo až turbulentní období poloviny 17. století, kdy vnitřní rozbroje v krymském chanátu vyústily v otevřené krveprolití. Jeho oddanost svému pánu v době politické nestability z něj učinila přední postavu loajalistických sil. Samotná bitva u Trudove, která se odehrála v mrazivém říjnu roku 1655, byla jedním z nejtvrdších střetů celého povstání. Terén byl rozmáčený podzimními dešti, což omezovalo manévrovací schopnosti tatarského jezdectva. Kocak údajně vedl protiútok proti pravému křídlu Wisniewského jednotek, čímž se snažil prorazit obklíčení, do kterého se Širin-bejovy síly dostaly po zradě části pomocných sborů. Podle dochovaných svědectví se Ayyildiz Kocak v závěru bitvy ocitl v přímém souboji s polskými žoldnéři ve službách rebelů. Přestože projevil značnou udatnost, přesila a modernější výzbroj protivníka nakonec zvítězily. Jeho smrt znamenala pro Širin-beje citelnou ztrátu, neboť Kocak nebyl jen schopným vojákem, ale také důležitým pojítkem mezi šlechtou a řadovými tatarskými bojovníky. Dnes je postava Kocaka vnímána jako symbol tragických vnitřních konfliktů, které v té době sužovaly krymský poloostrov. Bitva u Trudove sice rebelům přinesla dočasné vítězství, ale prohloubila destabilizaci regionu, čehož brzy využily sousední mocnosti. Kocakovo jméno tak zůstává zapsáno v análech jako připomínka věrnosti, která byla v oněch krvavých časech vykoupena tou nejvyšší cenou.

Další informace: 119. newyorský pěší pluk, 100. samostatné gardy s motorovou puškou „Řád republiky“.