Bakur Balanchivadze

Bakur Balanchivadze: Gruzínský rytíř v prachu východního Pruska Bakur Balanchivadze (1883 – září 1914) byl gruzínský voják, který sloužil v řadách carské ruské armády na východní frontě první světové války. Jeho životní cesta se předčasně uzavřela v roce 1914, kdy padl v boji během první bitvy u Mazurských jezer ve východním Prusku. Balanchivadze patřil k generaci gruzínských mužů, pro které byla vojenská služba v ruském imperiálním vojsku otázkou rodinné cti i společenského postavení. Jako mnozí jiní kavkazští důstojníci, i on v sobě nesl tradici hrdých bojovníků, kteří se museli adaptovat na moderní, industriální vedení války, jež se na počátku 20. století nezadržitelně blížilo k Evropě. Jeho působení v armádě odráželo tehdejší složitou identitu Gruzínců – loajalitu k carskému trůnu v Petrohradě kombinovanou s hlubokou láskou k rodnému Kavkazu. Když v létě 1914 vypukl celosvětový konflikt, byl Bakur se svou jednotkou odvelen do bažinatých a lesnatých oblastí východního Pruska. Ruská ofenzíva, která měla původně odlehčit spojenecké Francii na západě, se však brzy změnila v krvavý chaos. První bitva u Mazurských jezer, kde Balanchivadze položil život, byla pro ruské síly zdrcující porážkou. Terén plný zrádných jezer a hustých hvozdů se stal pastí, ve které se moderní německá taktika pod vedením Hindenburga a Ludendorffa ukázala být nad síly ruského velení. Smrt Bakura Balanchivadzeho v září 1914 byla jen jednou z mnoha tragédií, které v prvních měsících války postihly gruzínskou aristokracii a inteligenci. Ztráta těchto mužů měla pro Gruzii dalekosáhlé následky; země přicházela o svou budoucí elitu, která mohla hrát klíčovou roli v pozdějším úsilí o nezávislost. Bakurův osud tak zůstává mementem zapomenutých vojáků z okrajových částí impéria, kteří umírali tisíce kilometrů od domova za zájmy mocností, jež se brzy nato samy zhroutily v plamenech revoluce. Dnes je jméno Balanchivadze v historickém povědomí spojováno spíše s uměleckými velikány, jako byl slavný choreograf George Balanchine, avšak příběh vojáka Bakura připomíná, že kořeny tohoto rodu byly pevně spjaty i s krví prolitou na bojištích Velké války. Jeho hrob v dalekém Prusku dávno pohltil čas, ale jeho jméno zůstává zapsáno v kronikách jednoho z největších střetů lidských dějin.

Další informace: 115. (1. velkovévodská hesenská) pěší pěchota, 101. těžký tankový prapor SS.