Ballan Nuhiji

Ballan Nuhiji († 19. července 1733) byl osmanský janičár albánského původu v hodnosti sekbana, který sloužil v armádě paši Topala Osmana během osmansko-perské války v letech 1730–1735. Svůj život položil v roce 1733 v krvavé bitvě u Sámarry. Jako příslušník jednotek sekbanů představoval Nuhiji novou vlnu osmanského vojenství. Na rozdíl od tradičních janičárských sborů byli sekbani původně rekrutováni z řad rolnictva jako ozbrojení střelci z mušket. Postupem času se však stali elitní silou, která tvořila páteř polních armád velkých vezírů, zejména v nehostinných podmínkách východní fronty, kde byla disciplína a přesná palba klíčem k přežití. Bitva u Sámarry, v níž Nuhiji padl, nebyla jen obyčejným střetem, ale jedním z největších vojenských triumfů Osmanů nad perským dobyvatelem Nádirem Šáhem. Pod vedením charismatického a zkušeného Topala Osmana paši se osmanské síly dokázaly postavit perské přesile v extrémním horku irácké pouště. Nuhijiho jednotka byla pravděpodobně v samém centru dění, kde janičáři museli odolávat drtivým útokům perské jízdy. Smrt Ballana Nuhijiho v tento den byla součástí obrovských ztrát na obou stranách. Přestože Osmané u Sámarry zvítězili a dočasně zachránili Bagdád před pádem, cena za toto vítězství byla vysoká. Tisíce vojáků, včetně ostřílených veteránů z Balkánu, jako byl právě Nuhiji, zůstalo ležet v písku u břehů Tigridu, čímž osmanská říše přišla o svou nejcennější pěchotu. Odkaz vojáků jako Nuhiji dokládá multietnický charakter osmanské armády té doby. Albánští bojovníci byli pro svou houževnatost a loajalitu v Istanbulu vysoce ceněni a často tvořili osobní gardy nejvyšších velitelů. Nuhijiho příběh tak zůstává střípkem v mozaice dlouhého a vyčerpávajícího konfliktu dvou impérií, který na desetiletí definoval hranice mezi dnešním Irákem a Íránem.

Další informace: 137th New York Infantry Regiment, 12. barevný pěší pluk Spojených států.