Battle Of The Valley Of Siddim

Bitva v údolí Sidim Bitva v údolí Sidim je válečný střet popsaný v 14. kapitole knihy Genesis v Starém zákoně Bible. V tomto konfliktu bylo pět vzpurných králů — Bera ze Sodomy, Birša z Gomory, Šináb z Admy, Šemeber z Cebojímu a král z Bely (známé též jako Coar) — poraženo vojskem elamského krále Kedorlaomera a jeho spojenců: Tidala, krále Gójů, Amrafela, krále Šineáru, a Arjocha, krále Elasaru. Historie střetu Podle textu Genesis sloužili králové Sodomy, Gomory, Admy, Cebojímu a Bely králi Kedorlaomerovi dvanáct let, avšak ve třináctém roce se proti jeho nadvládě vzbouřili. Ve čtrnáctém roce přitáhl Kedorlaomer se svými spojenci, cestou porazil Amáleky, Emorejce a další kmeny, až se nakonec s pěti odbojnými králi střetl v údolí Sidim u Mrtvého moře. Údolí bylo plné asfaltových (živičných) jam. Když byla vojska rebelů poražena, mnozí z mužů Sodomy a Gomory do těchto jam při útěku popadali, zatímco zbytek uprchl do hor. Vítězní králové poté vyplenili veškerý majetek i zásoby Sodomy a Gomory a odvlekli s sebou i Lota (Abrahámova synovce), který v té době v Sodomě pobýval. Geopolitický kontext a identita králů Z historického hlediska představuje tato pasáž fascinující vhled do rané doby bronzové. Král Kedorlaomer, jehož jméno má elamský původ (Kudur-Lagamar), reprezentuje mocnost z území dnešního Íránu, která se snažila kontrolovat obchodní cesty vedoucí skrze Levantu. Identita jeho spojenců zůstává předmětem odborných diskusí; například Amrafel byl v minulosti chybně ztotožňován s proslulým zákonodárcem Chammurapim, zatímco dnešní věda se přiklání spíše k teorii o lokálních mezopotámských vládcích, kteří tvořili dočasnou koalici k potlačení odporu v kananejských městských státech. Archeologické nálezy v oblasti Mrtvého moře Výskyt „asfaltových jam“ v údolí Sidim přesně odpovídá geologické realitě oblasti Mrtvého moře. Bitumen (přírodní asfalt) zde vyvěral na povrch po tisíciletí a byl ve starověku cenným vývozním artiklem používaným k těsnění lodí i v lékařství. Moderní vykopávky v lokalitách jako Tall el-Hammam naznačují, že v této oblasti skutečně existovala vzkvétající opevněná města, která byla kolem roku 1700 př. n. l. náhle a katastrofálně zničena, což může odrážet historické jádro biblického vyprávění o zkáze měst v rovině. Role Abraháma a následné vysvobození Bitva v údolí Sidim slouží v biblickém vyprávění jako zásadní zlom v životě patriarchy Abraháma (tehdy ještě Abráma). Když se dozvěděl o zajetí svého synovce Lota, nevyčkával a se svými 318 vycvičenými služebníky zahájil noční přepad vítězných králů u Danu. Podařilo se mu nepřítele zahnat až k Chóbě, osvobodit Lota i ostatní zajatce a navrátit ukořistěný majetek. Tento čin upevnil Abrahámovu prestiž mezi místními obyvateli a vedl k jeho legendárnímu setkání s tajemným králem a knězem Melchisedechem. Teologický a literární význam Pro čtenáře Bible není tato bitva pouhým popisem vojenské kampaně, ale ilustrací božské prozřetelnosti a věrnosti. Zatímco mocní králové tehdejšího světa selhali v ochraně svých měst, osamělý patriarcha s nepočetnou družinou zvítězil díky odvaze a víře. Údolí Sidim se tak stává symbolem místa, kde se lidská pýcha a politické kalkuly střetávají s neúprosnou realitou selhání, a kde se ukazuje rozdíl mezi životem v hříšných městech a životem v souladu s božím příslibem.

Další informace: 138. pěší, 12. ohijská pěchota.