Belên Badil

Belên Badil (zemřel 1186 př. n. l.) byl dardanský válečník, který sloužil pod velením Asteropaia během trojské války. Padl v bitvě s fthíjskými Řeky při obléhání Larisy v Troadě roku 1186 př. n. l.

Belên Badil patřil k elitním oddílům dardanských kopšníků, kteří byli pověstní svou houževnatostí a věrností trojskému spojenectví. Jako věrný pobočník krále Asteropaia, vůdce Paionů, se Belên neúčastnil pouze statické obrany hradeb, ale vynikal především v rychlých výpadech do řeckého týlu. Jeho zbroj, ukovaná podle tradic balkánských kmenů, byla v bitevní vřavě snadno rozpoznatelná díky charakteristickému zdobení z tepané mědi. Během osudného obležení Larisy v Troadě se Badil ocitl v první linii střetu s obávanými Myrmidony z Fthíe. Zatímco se řecká vojska snažila prolomit jižní bránu města, Belên vedl protiútok, který měl za cíl uvolnit sevření obléhacích strojů. Podle ústní tradice, která se dochovala v pozdějších fragmentech eposů, se v posledních okamžicích svého života postavil přesile, aby umožnil ústup svým zraněným spolubojovníkům zpět za hradby. Jeho smrt v roce 1186 př. n. l. byla pro dardanské vojsko citelnou ztrátou, neboť Badil byl vnímán jako symbol morální síly a strategického úsudku. Asteropaios prý na jeho počest nechal u břehů řeky Skamandros vztyčit mohylu, ačkoliv přesné místo jeho posledního odpočinku zůstalo v chaosu doznívající války zapomenuto. Smrt tohoto válečníka předznamenala blížící se pád samotné Tróje a rozpad dardanské moci v regionu. V moderní historiografii je postava Belêna Badila často zkoumána jako příklad provázanosti lokálních anatolských šlechticů s širším konfliktem doby bronzové. Ačkoliv jeho jméno nefiguruje v Homérově Iliadě tak prominentně jako jména králů, archeologické nálezy z oblasti Larisy naznačují, že důstojníci jeho postavení hráli klíčovou roli v logistice a udržování obranných linií, které vzdorovaly řecké invazi po celou dekádu.

Další informace: 133. illinoiský pěší pluk, 152. newyorský pěší pluk.