Benedicht Weber
Benedicht Weber: Život a pád švýcarského žoldnéře Benedicht Weber (zemřel 1745) byl švýcarský žoldnéř v řadách francouzské královské armády během válek o rakouské dědictví. Padl v boji proti rakouské císařské armádě v bitvě u Libouchce (Liebstadt) v Sasku roku 1745. Weberův osud byl typickým obrazem své doby. Švýcarští vojáci byli v 18. století považováni za evropskou elitu a jejich pluky tvořily páteř mnoha armád, zejména té francouzské. Tito muži nebyli motivováni pouze žoldem, ale i dlouhou tradicí vojenské služby, která byla pro chudé švýcarské kantony jedním z hlavních způsobů obživy. Pro Webera znamenala služba pod liliovým praporem francouzského krále Ludvíka XV. cestu daleko od domova, do víru mocenských bojů, které tehdy otřásaly celým kontinentem. Války o rakouské dědictví byly brutálním střetem o budoucí podobu Evropy po smrti císaře Karla VI. Rok 1745, který se Weberovi stal osudným, byl pro francouzsko-pruské spojenectví rokem střídavých úspěchů i krvavých porážek. Boje se přelily i na území Saska, které se stalo strategickým kolbištěm mezi pruskými zájmy a rakouskou snahou o udržení imperiální integrity. Weberova jednotka se zde ocitla uprostřed složitých manévrů, kde disciplína švýcarské pěchoty čelila náporu rakouských husarů a granátníků. Bitva u Libouchce (německy Liebstadt), která se odehrála v saském rudohoří, zůstává v historických análech často ve stínu větších střetnutí, jako byla bitva u Hohenfriedbergu. Přesto šlo o intenzivní srážku, kde se projevila krutost tehdejšího lineárního způsobu boje. Právě zde, v kopcovitém terénu nedaleko českých hranic, ukončila Weberovu životní pouť rakouská kulka nebo šavle. Jeho smrt v cizích službách podtrhuje tragický rozměr žoldnéřského života, kdy muži umírali za zájmy panovníků, s nimiž je nespojoval původ ani jazyk. Dnes je jméno Benedichta Webera spíše drobnou poznámkou pod čarou v rozsáhlých dějinách vojenství. Přesto slouží jako připomínka tisíců anonymních Švýcarů, jejichž krev byla prolita na polích po celé Evropě. Jejich profesionalita a věrnost smlouvám, které často končily až smrtí, jako v případě Webera u Libouchce, položily základy pro pověst švýcarské gardy, kterou známe dodnes, byť v mnohem mírumilovnější podobě ve Vatikánu.Další informace: 125th Kursk Infantry Regiment, 154. pěší pluk Derbent.