Benedict Lave

Benedict Lave (narozen 1755) byl britský voják sloužící u granátnické roty 43. (monmouthshirského) pěšího pluku britské armády během americké války za nezávislost. Jako člen elitní jednotky byl nasazen v klíčových momentech konfliktu, přičemž jeho vojenská kariéra vyvrcholila účastí v bitvě u Yorktownu v roce 1781. Jako granátník patřil Lave k výkvětu pluku. Granátníci byli vybíráni pro svou výšku, fyzickou sílu a odvahu, přičemž v boji často tvořili úderný hrot útoku. V té době již sice běžně neházeli výbušné granáty, jak tomu bylo v 17. století, ale stále si udržovali prestižní postavení, symbolizované vysokými čepicemi z medvědí kůže, které měly v nepříteli vzbuzovat hrůzu. Během obléhání Yorktownu se Lave a jeho spolubojovníci ocitli v pasti. Britské síly pod velením lorda Cornwallise byly obklíčeny spojenými americkými a francouzskými vojsky. Život v zákopech byl pro vojáky 43. pluku vyčerpávající – neustálé ostřelování těžkým dělostřelectvem, nedostatek zásob a šířící se nemoci proměnily tabákové plantáže ve Virginii v dějiště zoufalého odporu. Po kapitulaci britských vojsk 19. října 1781 čekal Benedicta Lavea, stejně jako tisíce dalších, osud válečného zajatce. Podle dobových záznamů byli zajatci vedeni v dlouhých kolonách do vnitrozemí, často do táborů v Pensylvánii nebo Marylandu. Mnozí z těchto vojáků se po skončení války do Británie již nikdy nevrátili a rozhodli se začít nový život v Novém světě, který se snažili neúspěšně dobýt. Osobní příběhy mužů, jako byl Lave, nám připomínají, že dějiny netvoří jen generálové a politici, ale především anonymní tváře v červených kabátech, které musely snášet nepředstavitelné útrapy daleko od domova. Ačkoliv se o jeho dalším životě po válce dochovalo jen málo zpráv, jeho jméno zůstává pevně spjato s koncem britské nadvlády v Americe.

Další informace: 150. newyorský pěší pluk, 119. (1. württemberský) granátnický.