Benjamin Jubert

Benjamin Jubert (narozen 1312) byl anglický rytíř, který sloužil jako osobní strážce Ralpha Nevilla, 2. barona z Nevillu, během bitvy u Neville’s Cross v roce 1346. Jubertův vzestup v hierarchii severoanglické šlechty byl úzce spjat s neustálými nepokoji na skotsko-anglické hranici. Jako druhorozený syn z méně významného rodu si musel své ostruhy zasloužit nikoliv dědictvím, ale ocelí. Pod baronovým vedením se vypracoval v muže, jehož oddanost byla stejně neochvějná jako jeho čepel. V osudný říjnový den roku 1346, kdy se skotský král David II. pokusil využít nepřítomnosti Edwarda III. v zemi, stál Jubert v první linii obrany u Durhamu. Během samotného střetnutí, které se odehrávalo v náročném terénu rozděleném hlubokými roklemi, hrál Jubert klíčovou roli při ochraně baronovy standarty. Legenda praví, že když se skotské šiky pokusily o průlom v centrálním sektoru, Jubert se svými muži vytvořil neprostupnou zeď, která umožnila anglickým lučištníkům znovu zformovat řady. Jeho přítomnost po boku barona Nevilla nebyla jen otázkou vojenské strategie, ale symbolem loajality, která v dobách vrcholného feudalismu znamenala rozdíl mezi životem a zapomenutím. Po vítězství u Neville’s Cross, které skončilo potupným zajetím skotského krále, se Jubert těšil značné přízni. Za své služby obdržel menší léno v hrabství Durham, kde dohlížel na obnovu opevnění poškozených skotskými nájezdy. I když se jeho jméno v hlavních kronikách objevuje jen zřídka, v místních záznamech je uchován obraz rytíře, který zosobňoval ducha severního pohraničí – tvrdost, bdělost a absolutní věrnost svému pánu. V pozdějších letech se Benjamin Jubert věnoval výcviku mladých šlechticů a předával jim zkušenosti z dob, kdy se osud Anglie koval v dešti šípů a hřmotu těžké jízdy. Zemřel pravděpodobně koncem 50. let 14. století, zanechávaje po sobě odkaz muže, který stál ve stínu mocných, ale bez jehož odvahy by historie severní Anglie mohla vypadat docela jinak.

Další informace: 13th West Virginia Infantry Regiment, 10. louisianský pěší pluk.