Bernard Higate

Bernard Higate († 1759) byl anglický voják, který sloužil v britské armádě během sedmileté války. Padl v roce 1759 v bitvě u Uelzenu v Hannoversku během střetu s francouzskými vojsky. Jeho příběh, ačkoliv v historických análech zachycený jen stroze, představuje osud tisíců mužů, kteří se stali pěšáky v prvním skutečně globálním konfliktu dějin. Sedmiletá válka, v níž Higate bojoval, nebyla jen lokálním evropským sporem, ale rozsáhlým zápasem o koloniální nadvládu a rovnováhu sil. Zatímco se na mořích a v daleké Indii či Americe rozhodovalo o osudu impérií, na německé půdě se odehrávaly vyčerpávající bitvy, které měly ochránit državy britského krále Jiřího II., jenž byl zároveň hannoverským kurfiřtem. Právě obrana Hannoveru se stala dějištěm Higateových posledních dnů. Bitva u Uelzenu, která se mu stala osudnou, byla součástí širších manévrů v severozápadním Německu. Život vojáka v té době nebyl jen o hrdinství na bojišti, ale především o nekonečných pochodech v blátě, nedostatku proviantu a neustálé hrozbě nemocí, které často kosily řady vojsk účinněji než nepřátelské kulky. Higateova smrt v boji proti Francouzům tak završila jeho cestu v cizí zemi, daleko od rodné Anglie. Přestože jména jako Bernard Higate často mizí v propadlišti dějin ve stínu velkých vojevůdců, jejich oběť formovala moderní mapu světa. Rok 1759, známý v Británii jako Annus Mirabilis (rok zázraků), přinesl britským zbraním řadu vítězství, která upevnila jejich globální dominanci. Pro Higatea a jeho blízké však tento rok zůstal zapsán černým písmem jako okamžik konečného obětování na oltář geopolitických ambicí tehdejších mocností.

Další informace: 14. georgijská pěchota, 130. chersonský pěší pluk.