Bernez Ropars

Bernez Ropars (53 př. n. l. – 26 př. n. l.) byl válečníkem z kmene Skordisků, který padl rukou římské legie Legio VIII Macedonica během obléhání Singidunu v roce 26 př. n. l. Bernez patřil ke generaci Skordisků, která zažila postupný soumrak keltské moci na Balkáně. Jako zručný jezdec a mistr boje s dlouhým mečem se účastnil mnoha pohraničních šarvátek, které měly zastavit římský vliv pronikající od jihu. Singidun (dnešní Bělehrad) představoval strategickou bránu na soutoku Dunaje a Sávy, jejíž kontrola byla pro přežití kmene naprosto klíčová. Poslední dny Berneze Roparse byly poznamenány brutálním obléháním, které vedl prokonzul Marcus Licinius Crassus. Římská disciplína Legio VIII Macedonica se ukázala být v přímém střetu se živelnou keltskou odvahou zdrcující. Podle ústní tradice, která se mezi zbytky Skordisků dochovala, padl Bernez při pokusu o proražení blokády u severní brány, když se snažil krýt ústup žen a dětí do hloubi balkánských lesů. Jeho smrt symbolizovala širší tragédii celého kmene. Skordiskové, kdysi obávaná síla, která v roce 279 př. n. l. drancovala i věštírnu v Delfách, byli po porážce u Singidunu nuceni přijmout římskou nadvládu. Jejich území se stalo součástí provincie Moesia a kdysi svobodní válečníci se postupně asimilovali nebo se stali pomocnými sbory (auxilia) v římské armádě, proti které dříve bojovali. Dnes je jméno Berneze Roparse připomínáno zejména v kontextu lokálních legend jako příklad odporu proti imperiální expanzi. Přestože o něm dobové římské kroniky mlčí – neboť pro ně byl jen dalším bezejmenným „barbarem“ – archeologické nálezy laténské výzbroje v okolí Bělehradské pevnosti dodávají jeho příběhu mrazivou autenticitu.

Další informace: 145. illinoiský pěší pluk, Politické hnutí Sto procent pro Kolumbii.