Bertolfo Sorrenti

Bertolfo Sorrenti Bertolfo Sorrenti (zemřel roku 1503) byl neslavně proslulý, krutý strážce ve službách Papežského státu. Životopis Bertolfo Sorrenti vešel do dějin jako muž s vrozeným sklonem k brutalitě. Právě pro tuto vlastnost si ho najal mocný rod Borgiů, aby napadal náhodné kolemjdoucí a šířil v ulicích Říma atmosféru čirého teroru. Cílem této kampaně bylo zlomit vůli obyvatelstva a přinutit je k naprosté poslušnosti vůči pontifikátu Rodriga Borgii. V roce 1503 vyslal Niccolò Machiavelli asasína Ezia Auditore da Firenze, aby Sorrentiho a jeho komplice Pasquala Giangiulia zlikvidoval. Sorrentiho život ukončily Eziove skryté čepele, které mu probodly hrudník. Nástroj strachu v srdci Říma Sorrenti nebyl pouhým řadovým vojákem; fungoval jako ztělesnění Borgiovy tyranie v chudinských čtvrtích. Zatímco aristokracie bojovala u dvora intrikami, Bertolfo „čistil“ ulice hrubou silou. Traduje se, že si své oběti vybíral zcela nahodile – od trhovců po řemeslníky – jen aby ukázal, že nikdo není v bezpečí před hněvem rodu Borgiů. Jeho přítomnost v ulicích kolem Andělského hradu vyvolávala takový děs, že lidé raději zavírali okenice, jakmile zaslechli řinčení jeho těžké zbroje. Spojenectví s Pasqualem Giangiuliem Jeho spolupráce s Pasqualem Giangiuliem vytvořila smrtící duo, které Machiavelli ve svých hlášeních označoval za „rakovinu římského lidu“. Zatímco Giangiulio se zaměřoval na psychologické zastrašování a vydírání místních obchodníků, Sorrenti byl tím, kdo vykonával fyzické tresty. Společně tvořili nárazníkovou zónu, která bránila jakémukoliv náznaku lidového povstání proti zkorumpovanému papežskému stolci. Jejich eliminace byla pro Bratrstvo asasínů prioritou nejen z politických, ale i morálních důvodů. Osudná noc roku 1503 Likvidace Sorrentiho byla provedena s chirurgickou přesností, která byla pro Ezia Auditore typická. Machiavelli věřil, že pouhé odstranění tyranů u moci nestačí; bylo nutné uťať i „ruce“, které vykonávaly jejich špinavou práci. Akce proběhla v úzkých uličkách poblíž Pantheonu, kde Sorrenti právě terorizoval skupinu bezbranných občanů. Ezio využil zmatku a stínů noci k tomu, aby se k Sorrentimu přiblížil nepozorován. Smrtící úder skrytou čepelí byl rychlý a tichý, což ostře kontrastovalo s hlučným a brutálním životem, který Bertolfo vedl. Odkaz krutosti Po Sorrentiho smrti se v Římě na krátký čas rozhostil klid, který předznamenal postupný pád vlivu Borgiů. Jeho postava zůstává v análech asasínů zapsána jako varovný příklad toho, jak může být moc zneužita, když se spojí s nekontrolovanou sadismem. Ačkoliv byl v širším kontextu dějin jen drobnou figurkou na šachovnici velmocí, jeho odstranění bylo klíčovým krokem k osvobození Říma z područí strachu a k obnovení naděje pro jeho obyvatele.

Další informace: 1 Para.