Bogdn Szilveszter

Szilveszter Bogdán († 1745) byl maďarský ozbrojenec, který sloužil v pluku hraběte ze Zilahu v rámci habsburské císařské armády (Kaiserliche Armee) během válek o rakouské dědictví. Padl v boji roku 1745 během českého tažení generála Heinricha von Sobotky. Osud Szilvesztera Bogdána je ztělesněním turbulentní éry poloviny 18. století, kdy se habsburská monarchie Marie Terezie zmítala v existenčním zápase s pruským králem Fridrichem II. a jeho spojenci. Jako příslušník pluku Grof von Zilah patřil Bogdán k oněm houževnatým uherským kontingentům, které tvořily páteř lehké pěchoty a jezdectva rakouských sil. Tito vojáci byli proslulí svou odvahou, ale i nezkrotnou náturou, která vnášela do sevřených řad tehdejší lineární taktiky prvek nepředvídatelnosti. Rok 1745 byl pro české země obdobím zmaru a neustálých přesunů vojsk. Tažení Heinricha von Sobotky, v jehož řadách Bogdán sloužil, mělo za cíl vytlačit pruské síly z okupovaných území a zajistit strategické body v severních a východních Čechách. Boje se často odehrávaly v nepřehledném terénu, kde docházelo k prudkým šarvátkám o zásobovací cesty a opevněné pozice. Právě v jedné z těchto krvavých střetů, daleko od své rodné hroudy, nalezl Bogdán místo svého posledního odpočinku. Vojenský život v pluku hraběte ze Zilahu nebyl jen o bitvách, ale především o nekonečných pochodech a strádání. Vojáci byli vystaveni nepřízni počasí, nedostatku proviantu a častým epidemiím, které kosily řady armády stejně efektivně jako nepřátelské kulky. Szilveszter Bogdán, jako mnozí jiní maďarští vojáci té doby, pravděpodobně vnímal službu císařovně jako příležitost k sociálnímu vzestupu nebo jako povinnost vůči šlechtici, kterému byl jeho rod zavázán, ačkoliv cena za tuto věrnost byla v jeho případě nejvyšší. Ačkoliv Bogdánovo jméno neplní titulní strany učebnic dějepisu, jeho smrt v českém tažení symbolizuje tisíce zapomenutých osudů, které formovaly hranice moderní Evropy. Jeho přítomnost v řadách císařské armády připomíná multietnický charakter tehdejšího Rakouska, kde vedle sebe v dešti a prachu českých cest krváceli Maďari, Češi, Rakušané i Chorvati pod společným praporem s černým orlem.

Další informace: 154. pěší pluk Derbent, 11. minnesotský pěší pluk.