Bogumi Brus

Bogumił Brus († duben 1805) byl polský uhlan v rakouských službách během napoleonských válek. Padl v bitvě u Bettlernu (dnešní Pětipsy u Kadaně) v Čechách roku 1805 během střetu s vojsky francouzského maršála Michela Neye. Brusův osud je fascinující ukázkou tragiky polských vojáků tehdejší doby. Polsko, rozdělené mezi tři mocnosti, nutilo své syny bojovat pod cizími prapory – často i proti sobě navzájem. Zatímco mnozí Poláci vkládali naděje do Napoleona a tvořili jeho slavné legie, Bogumił Brus sloužil v rakouské armádě, která se snažila zastavit francouzskou expanzi do nitra střední Evropy. Bitva u Bettlernu, kde Brus položil svůj život, byla součástí širších manévrů, které předcházely slavné bitvě u Slavkova. Severozápadní Čechy se tehdy staly dějištěm krvavých šarvátek, kdy rakouské jezdectvo, proslulé svou odvahou a mistrovským ovládáním kopí, čelilo Napoleonově "Velké armádě". Maršál Ney, známý jako "nejstatečnější ze statečných", zde osobně velel operacím směřujícím k zajištění postupu na Prahu. Uhlané, k nimž Brus patřil, byli elitní lehkou kavalérií. Jejich charakteristická výstroj – čapka s hranatým dýnkem a dlouhé kopí s praporkem – vzbuzovala na bojišti respekt i hrůzu. Brusův konec v dubnu 1805 podtrhuje krutost jarního tažení, kdy se armády musely potýkat nejen s nepřítelem, ale i s rozbahněným terénem a logistickými potížemi v pohraničních oblastech českého království. Dnes je jméno Bogumiła Bruse připomínkou tisíců zapomenutých vojáků, kteří padli daleko od domova v konfliktu, jenž překreslil mapu Evropy. Jeho smrt u Bettlernu zůstává drobným, leč významným střípkem v mozaice napoleonské historie Čech, která v sobě spojuje polské hrdinství, rakouskou disciplínu a francouzskou vojenskou genialitu.

Další informace: Rok 1985, 13. virginská pěchota.