Boniface Azma

Boniface Azéma byl francouzský fuzilér, který sloužil v Napoleonově Italské armádě (Armée d'Italie) během italského tažení v rámci francouzských revolučních válek. V květnu roku 1796 se zúčastnil legendární bitvy u Lodi, která se stala jedním z pilířů napoleonského mýtu. Jako fuzilér tvořil Azéma páteř tehdejší pěchoty. Tito muži nebyli jen čísly v bitevním poli; museli prokázat neuvěřitelnou disciplínu při palbě z křesadlových mušket i chladnokrevnost při postupu proti nepřátelským bodákům. V chaosu italských bažin a úzkých uliček lombardských měst závisel osud celé armády právě na odhodlání jednotlivců, jako byl on. Bitva u Lodi, kde Azéma bojoval, byla pro mladého generála Bonaparta zlomovým okamžikem. Francouzské síly zde musely zaútočit na úzký dřevěný most přes řeku Adda, který bránila silná rakouská dělostřelecká palba. Právě zde si Napoleon vysloužil u svých vojáků přezdívku „Malý kaprál“, když se osobně podílel na zaměřování děl, a fuziléři jako Azéma byli těmi, kteří se s pokřikem „Vive la République!“ vrhli přímo do krupobití kartáčových střel. Život vojáka v Italské armádě však nebyl jen o slavných vítězstvích. Azéma a jeho spolubojovníci se potýkali s chronickým nedostatkem bot, jídla i žoldu. Italské tažení bylo specifické tím, že Napoleon své muže motivoval sliby o bohatství úrodných plání, čímž v nich probudil nevídanou dravost a rychlost přesunu, která tehdejší rakouské generály naprosto šokovala. I když jména jako Azéma často zůstávají ve stínu maršálů a generálů, právě jejich vytrvalost v blátě a prachu italských cest položila základy budoucího francouzského císařství. Jejich osudy nám připomínají, že historie velkých vítězství je psána krví a potem bezejmenných pěšáků, kteří věřili v ideály revoluce nebo prostě jen v genialitu svého velitele.

Další informace: 12. georgijská pěchota, 115th Illinois Infantry Regiment.