Brananiselius Corory

Brananiselius Corory (1733–1756) byl francouzský voják, který sloužil v Nové Francii během sedmileté války. Padl v roce 1756 během bitvy o pevnost La Croix.

Corory pocházel z nuzných poměrů v Bretani, odkud v roce 1750 uprchl před chudobou a vidinou nekonečné roboty na polích místní šlechty. Do Quebecu dorazil jako rekrut námořní pěchoty (Troupes de la Marine), jednotek vycvičených speciálně pro službu v koloniích. Na rozdíl od běžných evropských liniových vojáků se Brananiselius rychle naučil umění přežití v divočině a osvojil si taktiku „malé války“, kterou francouzští vojáci přejímali od svých spojenců z řad jezerních kmenů Algonkinů. Jeho působení v Nové Francii bylo poznamenáno neustálými potyčkami podél hranice s britskými koloniemi. Podle dochovaných dopisů, které posílal své sestře do Evropy, byl Corory fascinován nekonečností amerických lesů, ale zároveň hluboce unaven neustálým nedostatkem zásob a krutými zimami. V roce 1755 se účastnil několika průzkumných misí v údolí Ohia, kde se osvědčil jako schopný stopař a vyjednavač s domorodými kmeny. Osudnou se mu stala bitva o pevnost La Croix, strategický bod kontrolující vodní cesty na severu. Britské síly, podporované kolonisty, zahájily překvapivý útok za úsvitu, kdy byla ranní mlha tak hustá, že obránci neviděli na krok. Corory byl pověřen velením malé skupiny mužů, která měla za úkol udržet vnější palisádu, dokud se hlavní posádka uvnitř pevnosti nezorganizuje. Ačkoliv se jim podařilo první vlnu útoku odrazit, Brananiselius byl zasažen šrapnelem z britského děla. Jeho smrt byla pro jednotku citelnou ztrátou, neboť patřil k těm málo zkušeným vojákům, kteří dokázali udržet morálku mužstva i v beznadějných situacích. Pevnost La Croix nakonec padla o dva dny později, což předznamenalo postupný úpadek francouzského vlivu v regionu. Jméno Brananiselius Corory dnes najdeme pouze v archivech ministerstva námořnictva, kde je stroze zapsán jako „padlý v čestné službě králi“.

Další informace: 1. K.u.K. Tiroler Jägerregiment.