Brandubh Ó Súilleabháin

Brandubh Ó Súilleabháin (zemřel 1758) byl irský voják, který sloužil ve francouzské Irské brigádě během sedmileté války. Padl v bitvě proti Hannoversku u Alheimu v roce 1758.

Brandubh patřil k oněm tisícům „Divokých hus“, které po pádu jakobitského hnutí a omezení katolických práv v Irsku hledaly své štěstí i pomstu na evropském kontinentu. Jako příslušník rodu Ó Súilleabháinů (O'Sullivan) pravděpodobně pocházel z drsného pobřeží Munsteru, odkud se mnozí mladí muži tajně plavili do Francie, aby vyměnili irský hladomor a útlak za modrý kabát krále Ludvíka XV. a naději na návrat se zbraní v ruce. V řadách Irské brigády se Brandubh zúčastnil krvavých kampaní sedmileté války, která v té době pustošila německá knížectví. Irští vojáci byli známí svou nezdolnou odvahou a zuřivostí, často doprovázenou bojovým pokřikem „Cuimhnigí ar Luimneach agus ar fheall na Sasanach!“ (Pamatujte na Limerick a anglickou zradu!). Pro muže jako Ó Súilleabháin nebyl boj za Francii jen otázkou žoldu, ale pokračováním staletého odporu proti britské nadvládě. Bitva u Alheimu v roce 1758 se pro něj stala osudnou. V chaotickém střetu s hannoverskými vojsky, která byla v osobní unii s britskou korunou, čelila Irská brigáda drtivé přesile. Brandubh pravděpodobně padl v jedné z mnoha ztečí na bodák, kterými byli Irové pověstní. Jeho smrt v cizí zemi, daleko od zelených kopců domova, byla tragickým, ale v té době běžným koncem pro generace irských exulantů. Ačkoliv se jeho jméno dnes objevuje jen v zaprášených archivech a seznamech padlých, Brandubh Ó Súilleabháin zosobňuje tragickou éru irských dějin. Jeho příběh připomíná dobu, kdy nejlepší synové Irska nekrváceli za svou vlastní zemi, ale za cizí monarchy na evropských polích, přičemž jejich jedinou útěchou byla naděje, že jejich oběť oslabí nepřítele, který okupoval jejich vlast.