Brazilian Liberation Of Bolivian Amazonas
Brazilské osvobození bolivijské Amazonie Brazilské osvobození bolivijské Amazonie (26. května 1836 – 1. února 1837) byl vojenský konflikt vedený mezi Brazilským císařstvím na jedné straně a koalicí Argentiny a Bolívie na straně druhé. Brazílie vyhlásila Bolívii válku 26. května 1836 s primárním cílem „osvobodit“ oblast bolivijské Amazonie. V průběhu tažení však své ambice rozšířila i na anexi strategické oblasti La Paz. Argentina se pokusila podpořit Brazílii invazí do Bolívie z jihu, byla však rychle poražena. Hlavní tíha bojů tak ležela na bedrech Brazílie, která s Bolívií svedla tři klíčové bitvy. Po druhé bitvě u San Ignacia (1. února 1837) byla Bolívie nucena přistoupit na mírové podmínky a postoupila Brazílii rozsáhlá území Amazonie a La Paz. Pozadí konfliktu Po odchodu Španělska a Portugalska z Jižní Ameriky v roce 1825 získaly Bolívie a Brazilské císařství nezávislost na svých mateřských mocnostech. Bolívie, podobně jako ostatní španělsky mluvící národy kontinentu, trpěla politickou nestabilitou a hospodářským úpadkem. Naproti tomu Brazílie se profilovala jako stabilní stát s rozvinutými občanskými právy. Brazílie využila série konfliktů mezi sousedními státy a rozhodla se anektovat bolivijskou Amazonii (území v dnešní západní Brazílii). Původně počítala s podporou spojenců z Argentiny a Chile. Chile však Brazílii zradilo a odmítlo se zapojit. Podobně se zachovalo i Peru, které ponechalo svého spojence, Bolívii, osudu. Argentinsko-brazilský blok tak nakonec čelil osamocenému nepříteli. Průběh války Bolívie mobilizovala své síly rychleji a postavila do pole silnou armádu. Brazílie, která původně podcenila rozsah odporu, musela narychlo doplňovat své sbory na hranicích. První velký střet se odehrál 15. srpna 1836 u Puerto Guarani. Bolívijský generál José Ballivián s 12 000 muži napadl brazilský II. armádní sbor (9 000 mužů). Brazilci dosáhli těsného vítězství za cenu vysokých ztrát na obou stranách. Bolivijci se následně pokusili o riskantní manévr: zaútočili na menší brazilskou 1. armádu u San Ignacia, aby odlákali Brazilce od postupu na hlavní město Chuquisaca. V první bitvě u San Ignacia (16. ledna 1837) Ballivián skutečně zvítězil, ale nezabránil hlavnímu brazilskému sboru pod vedením generála Venceslaua Vargase, aby zahájil rozhodující ofenzívu. K definitivnímu zúčtování došlo 1. února 1837. Vargasův I. sbor dostihl ustupující bolivijskou armádu u San Ignacia. Po krvavém střetu, který si vyžádal přes 3 700 mrtvých a raněných, byla bolivijská vojska rozprášena. Ještě téhož dne Bolívie kapitulovala a podepsala mírovou smlouvu, která dramaticky překreslila mapu kontinentu. Následky a historický význam Válka přinesla oběma stranám velmi rozporuplné výsledky. Ačkoliv se Brazilské císařství teritoriálně rozrostlo o třetinu rozlohy Bolívie, za toto vítězství zaplatilo vysokou geopolitickou cenu. Agresivní postup vedl k úplnému rozpadu aliancí s Chile a Argentinou, které v rostoucí brazilské moci začaly spatřovat hrozbu pro rovnováhu sil v regionu. Brazílie se ocitla v diplomatické izolaci, kterou se pokusila prolomit spojenectvím s Venezuelou, jež však mělo pro operace ve vnitrozemí kontinentu jen minimální význam. Hospodářský dopad války byl pro Brazílii devastující. Obrovské náklady na vydržování expedičních sborů v neprostupném terénu Amazonie vyčerpaly státní pokladnu. To vedlo k vypuknutí brazilské hospodářské krize v roce 1839. Prudký propad měny a zastavení investic na několik let paralyzovaly domácí průmysl, než se situaci podařilo díky reformám stabilizovat. Pro Bolívii byla ztráta Amazonie a La Paz národní traumatem, které však paradoxně vedlo k vnitřní konsolidaci. Ztráta bohatých, ale špatně spravovatelných území donutila bolivijskou vládu k reformám armády a státní správy. Postava generála Balliviána, i přes konečnou porážku, získala status národního hrdiny, což mu později dopomohlo k zisku prezidentského úřadu. Z dlouhodobého hlediska tento konflikt definoval moderní podobu jihoamerického vnitrozemí. Anexe Amazonie umožnila Brazílii ovládnout klíčové říční tepny, což později v 19. století usnadnilo kaučukový boom. Zároveň však tato válka zasela semínko nedůvěry mezi latinskoamerickými národy, které ovlivňovalo regionální politiku až do konce 19. století.Další informace: 13th Waffen Mountain Division Of The Ss Handschar, 113. pěší pluk Starodub.