Burning Of Lanark

Vypálení Lanarku (1297) Vypálení Lanarku se odehrálo v roce 1297 během partyzánské války Williama Wallace proti anglické okupaci Skotska. Poté, co anglický král Eduard I. svěřil správu nad skotskými záležitostmi svému synovi, Eduardu z Caernarvonu (sám se vydal na tažení do Francie), byl vyslán anglický šlechtic lord Dolecroft s oddílem rytířů, aby srovnal Lanark se zemí. Angličané město skutečně vyplenili, načež se lord Dolecroft vydal se svými jezdci stíhat malou skupinu skotských vojáků. Zahnal Skoty do úzkého údolí a dožadoval se informací o místě pobytu Wallace. Místo odpovědi však na jeho přilbici dopadl kámen – v tu chvíli se na útesech nad nimi objevily desítky Wallaceových mužů. Osud anglického oddílu není přesně znám; byli buď do jednoho pobiti, nebo zajati. Skotové se poté vrátili do Lanarku, zlikvidovali zbývající anglickou posádku a pokračovali ve své odbojové činnosti. Historické souvislosti a důsledky Tento incident v Lanarku nebyl pouhou náhodnou potyčkou, ale zlomovým bodem v morálce skotského odporu. Lanark byl pro Wallace hluboce osobním místem, neboť se traduje, že právě zdejší anglický šerif William Heselrig nechal popravit Wallaceovu tajnou manželku Marion Braidfute. Brutální odplata v podobě přepadení Dolecroftových mužů v údolí ukázala, že Wallaceova strategie využívající členitý terén a moment překvapení dokáže eliminovat i těžkou anglickou jízdu, která byla do té doby považována za neporazitelnou. Zatímco se král Eduard I. soustředil na své zájmy ve Flandrech, jeho syn a budoucí král Eduard II. podcenil rozsah skotského povstání. Vypálení Lanarku a následný masakr anglických sil posloužily jako katalyzátor pro další klany, které dosud váhaly se k povstání připojit. Zprávy o tom, že se prostí Skotové dokáží postavit šlechticům a zvítězit nad nimi v otevřeném (byť partyzánském) boji, se šířily po celé zemi jako lesní požár. Z vojenského hlediska bitva u Lanarku předznamenala taktiku, kterou Wallace později dovedl k dokonalosti u Stirling Bridge. Schopnost vlákat nepřítele do pasti, kde je jeho početní převaha a brnění na obtíž, se stala základním kamenem skotského způsobu vedení války. Dolecroftova porážka byla jasným vzkazem pro anglickou správu v Edinburghu, že jejich kontrola nad jihem Skotska je velmi křehká a vykoupená krví. Události v Lanarku se postupem času staly pevnou součástí skotského folklóru a literatury, zejména díky eposu The Wallace od slepého barda Harryho ze 15. století. Přestože moderní historici často debatují o přesné identitě lorda Dolecrofta a detailech bitvy, symbolický význam Lanarku jako místa, kde se z psance stal vůdce národa, zůstává nezpochybnitelný. Pro Skotsko byl rok 1297 rokem probuzení, které nakonec vedlo až k bitvě u Bannockburnu a znovunabytí nezávislosti. Galerie Přepadení Dolecroftova oddílu (ilustrace momentu, kdy Skotové obklíčili anglické rytíře v rokli).

Další informace: 11th Pennsylvania Regiment, 100th Ostrov Infantry Regiment.