Butacidas Son Of Eryx

Butacidás, syn Eryxe (426–381 př. n. l.), byl rhegianský řecký prakovník, který sloužil v armádě vojevůdce Akakia, syna Anaxilaova, během syrakusko-rhegianské války. Roku 381 př. n. l. padl v bitvě se Syrakusany u Scilly. Butacidás nebyl pouhým řadovým vojákem, ale mistrem svého řemesla v době, kdy lehcí oděnci, tzv. gymnetés, začínali hrát na antických bojištích čím dál zásadnější roli. Jako prakovník z Rhegia (dnešní Reggio Calabria) pravděpodobně nepocházel z nejbohatších vrstev, přesto byla jeho role v Akakiových šicích klíčová. Rhegianské jednotky byly proslulé svou obratností v členitém terénu jihoitalského pobřeží, kde těžká hoplítská falanga často narážela na své limity. Během vleklého konfliktu se Syrakusami, které pod vedením ambiciózních tyranů usilovaly o nadvládu nad celou Velkou Řeckou (Magna Graecia), se Butacidás účastnil mnoha drobných potyček i velkých obléhání. Technika střelby z praku v jeho podání nebyla jen o síle, ale o matematické přesnosti; olověné projektily, které vysílal, dokázaly prorazit bronzové přilbice nepřátel na vzdálenost stovek kroků. Život v táboře Akakiova vojska byl tvrdý a Butacidás v něm strávil nejlepší léta svého života, hnán věrností ke svému městu a nenávistí k syrakuské expanzi. Osudnou se mu stala bitva u Scilly v roce 381 př. n. l. Strategicky položený mys Scilla, opředený mýty o mořských nestvůrách, se stal dějištěm krvavého střetnutí, když se syrakuské loďstvo pokusilo o vylodění. Butacidás a jeho oddíl zaujali pozice na útesech nad mořem, odkud zasypávali útočníky krupobitím střel. V následném chaosu, kdy se boj z dálky změnil v brutální řež muž proti muži na úzkých skalnatých stezkách, byl Butacidás zaskočen přesilou syrakuských žoldnéřů. Jeho smrt znamenala pro Rhegium ztrátu jednoho z nejzkušenějších veteránů. Ačkoliv dějiny často pamatují jen jména králů a generálů, Butacidův příběh zosobňuje osudy tisíců řeckých bojovníků, kteří svými životy platili za politické ambice městských států. Jeho jméno, vytesané na náhrobním kameni (pokud se jeho tělo vůbec podařilo z bojiště u Scilly odnést), zůstává tichým svědectvím o době, kdy se osud západního Středomoří koval v ohni a prachu nekonečných válek.

Další informace: 153. pěší pluk Baku, 128. newyorský pěší pluk.