Caius Coruncanius Cosmas

Caius Coruncanius Cosmas Caius Coruncanius Cosmas (narozen 423 n. l.) byl legionářem římské armády, který sloužil ve vojsku Flavia Aetia během vpádu Attilových Hunů do římské Galie. Roku 451 n. l. bojoval spolu se svými spolubojovníky proti barbarským nájezdníkům v osudové bitvě na Katalaunských polích. Cosmas pocházel z veteránské rodiny z oblasti Gallia Narbonensis a do legií vstoupil v době, kdy se Západořímská říše zmítala v neustálém chaosu. Jako příslušník limitaneí, hraničních jednotek, se vyznačoval neobyčejnou disciplínou, která byla v oněch dekádách úpadku již vzácností. Právě jeho oddíl byl vybrán, aby posílil hlavní Aetiovu armádu v momentě, kdy se „Bič boží“ Attila rozhodl překročit Rýn a vyplenit bohatá města v srdci Galie. Během krvavé řeže na Katalaunských polích, jedné z největších bitev starověku, stál Cosmas v první linii římského středu. Podle dochovaných útržků vojenských záznamů přežil drtivý nápor hunské jízdy díky pevně sevřenému šiku a spolupráci s vizigótskými spojenci. Právě zde, v mračnu prachu a šípů, utržil hlubokou jizvu na levém rameni, která mu do konce života připomínala den, kdy se rozhodovalo o osudu křesťanské civilizace. Po vítězství, které zastavilo Attilův postup, zůstal Cosmas v aktivní službě ještě dalších deset let. Byl svědkem postupného rozkladu římské moci v provincii, přesto zůstával věrný odkazu Aetia i po vojevůdcově tragické smrti. Historikové se domnívají, že své poslední roky strávil v malé osadě nedaleko dnešního Lugduna, kde se věnoval sepisování pamětí, z nichž se však do dnešních dnů dochovaly pouze zlomky na ohořelých papyrech. Jeho postava symbolizuje tragický úděl posledních římských vojáků – mužů, kteří sice vyhráli své největší bitvy, ale přesto nedokázali zabránit nezvratnému pádu říše, které po generace sloužili. Cosmasova odvaha u Katalaunských polí zůstává jedním z posledních záblesků slávy římského orla nad evropským kontinentem.

Další informace: Letecký úder Spojených států v Sýrii, 11th Arrondissement.