Carmine Venturini

Carmine Venturini (zemřel 11. května 1943) byl vojákem Královské italské armády, který sloužil v 1. pěší divizi „Superga“ během tuniského tažení za druhé světové války. Spolu s několika dalšími neústupnými vojáky Osy padl v bitvě o Zaghouan v květnu 1943.

Poslední odpor v horách Bitva o Zaghouan představovala jednu z finálních kapitol přítomnosti vojsk Osy na africkém kontinentu. Zatímco se hlavní síly generála Messeho a von Arnima stahovaly k mysu Bon nebo se hromadně vzdávaly spojeneckým jednotkám, v drsném terénu masivu Zaghouan zůstaly izolované skupinky vojáků. Venturiniho divize „Superga“, která byla původně vycvičena pro invazi na Maltu, se zde ocitla v beznadějném postavení, kdy čelila drtivé přesile francouzských a britských jednotek. Tragédie divize Superga Pro muže jako Venturini nebyl květen 1943 jen koncem vojenského tažení, ale bojem o holé přežití v nehostinných skalách. Divize „Superga“ byla během bojů v Tunisku drasticky oslabena – trpěla nedostatkem zásob, vody i munice. Přesto se tito vojáci odmítali vzdát a pokračovali v odporu i ve chvíli, kdy už strategický význam jejich pozic prakticky zanikl. Carmine Venturini padl pouhé dva dny před oficiální kapitulací všech sil Osy v Tunisku. Historický kontext bitvy Zaghouan, dominanta tuniského vnitrozemí, sloužil jako klíčový opěrný bod chránící přístup k Tunisu. Boje zde byly mimořádně intenzivní a odehrávaly se v labyrintu vápencových útesů. Francouzské jednotky pod velením generála Koeltze musely dobývat každý metr výšiny, přičemž italští vojáci často bojovali do posledního náboje. Venturiniho smrt symbolizuje osud tisíců italských vojáků, kteří zůstali věrni svým rozkazům až do hořkého konce. Odkaz zapomenutých vojáků Příběh Carmineho Venturiniho je dnes připomínkou lidského rozměru velkých historických konfliktů. Zatímco dějiny se soustředí na jména generálů a velké pohyby armád, osudy jednotlivců v zapadlých horských průsmycích často upadají v zapomnění. Pro rodiny těchto vojáků v Itálii znamenal květen 1943 konec naděje na návrat jejich synů, otců a bratrů, jejichž hroby dnes leží rozesety po celém severním Tunisku jako tichá svědectví o pádu jednoho impéria.

Další informace: 12. dobrovolnický pěší pluk Illinois, 14. ulice.