Champ G Epperson

Champ G. Epperson byl vojákem armády Spojených států, který sloužil u 4. kavalérie během válek s indiány na Velkých planinách. V roce 1867 se pod velením Ranalda S. Mackenzieho zúčastnil tažení proti Komančům v Texasu a později bojoval i ve válce na Červené řece (Red River War). Život řadového kavaléristy v té době nebyl žádným hrdinským eposem, ale nekonečnou zkouškou vytrvalosti. Epperson a jeho spolubojovníci ze 4. jízdního pluku trávili dlouhé měsíce v sedle, často v extrémních podmínkách texaského Panhandle, kde se střídala spalující horka s mrazivými „northers“. Pod přísným vedením plukovníka Mackenzieho, který byl znám svou neústupností a disciplínou, se pluk stal jednou z nejefektivnějších jednotek pro boj v členitém terénu kaňonů. Během tažení proti Komančům se Epperson stal svědkem proměny vojenské strategie. Mackenzie se nesoustředil pouze na přímé střety, ale na vyčerpání protivníka ničením jeho zázemí – zásob jídla, koní a týpí. Tento způsob vedení války vyvrcholil právě během války na Červené řece v letech 1874–1875, kdy armáda definitivně zlomila odpor kmenů Kiowů a Komančů v bitvě v kaňonu Palo Duro. Pro vojáky jako Epperson znamenala tato služba neustálé nebezpečí ze zálohy a psychický tlak z nekonečných prostor divočiny. Výzbroj tehdejší kavalérie, zahrnující karabiny Sharps nebo Springfield a revolvery Colt, sice poskytovala palebnou převahu, ale v hlubokých roklích a labyrintech skal se boj často měnil v chaos, kde rozhodoval instinkt a loajalita k jednotce. Po skončení velkých kampaní se tito veteráni často vraceli do civilního života s podlomeným zdravím, ale s pocitem, že se podíleli na definitivním uzavření americké „frontier“. Příběh Champa G. Eppersona je tak střípkem v mozaice tisíců anonymních osudů, které formovaly podobu dnešního amerického Západu, často na úkor původních obyvatel, jejichž způsob života byl těmito válkami nenávratně zničen.

Další informace: 11. gardová výsadková brigáda, 12th Illinois Volunteer Infantry Regiment.