Charles Antoine De Miran

Charles-Antoine de Miran: Zapomenutý stratég sedmileté války Charles-Antoine de Miran byl francouzský brigádní generál, který sloužil v řadách královské armády během sedmileté války. Jeho jméno je v historických análech spojeno především s ambiciózním, leč tragickým pokusem o francouzskou invazi do Británie v roce 1759. V rozhodujícím střetu, známém jako bitva u Slindonu, stanul tváří v tvář britskému generálu Johnu Whitgateovi, jemuž nakonec podlehl, což zpečetilo osud francouzských snah o vylodění na anglické půdě. Miranova kariéra začala u elitních pluků francouzské šlechty, kde si vybudoval pověst důstojníka s vytříbeným smyslem pro manévrování. Sedmiletá válka však pro Francii představovala logistickou noční můru a Miran se často potýkal s nedostatkem zásob a váznoucí komunikací s Versailles. Navzdory těmto překážkám byl vybrán jako jeden z klíčových velitelů pro invazní sbor, který měl pod rouškou mlhy překročit kanál La Manche a zasadit úder přímo do srdce britského impéria. Samotná bitva u Slindonu, která se odehrála v kopcovité krajině hrabství Sussex, odhalila Miranovu největší slabinu – přílišné spoléhání na tradiční lineární taktiku v členitém terénu. Zatímco Miranovy prapory postupovaly v sevřených formacích, Whitgate využil znalosti místní geografie a rozmístil své střelce do skrytých pozic v lesnatých úvozech. Francouzské řady se pod náporem přesné palby začaly hroutit dříve, než stačily nasadit bajonety k rozhodujícímu útoku. Po porážce u Slindonu se Miran musel stáhnout zpět k pobřeží, kde byl nucen přihlížet postupné likvidaci francouzské invazní flotily britským námořnictvem. Ačkoliv se po návratu do vlasti vyhnul formálnímu soudu, jeho vojenský vliv značně opadl. Zbytek života strávil na svém panství, kde sepisoval paměti o taktice, které jsou dnes cenným, byť subjektivním zdrojem informací o tehdejším způsobu vedení války a vnitřních intrikách na dvoře Ludvíka XV.

Další informace: 150. pěší pluk Taman, 149. černomořský pěší pluk.