Darius Raber

Darius Raber: Osud vojáka v bouři občanské války Darius Raber byl americký voják, který v dobách krvavé americké občanské války sloužil v řadách 3. pensylvánského rezervního pluku (známého také jako 32. dobrovolnický pluk Pensylvánie) v rámci armády Unie. Jeho vojenská dráha dosáhla jednoho ze svých vrcholů v září roku 1862, kdy se zúčastnil legendární bitvy u Antietamu, nejkrvavějšího dne v dějinách Spojených států. Raberův pluk byl součástí proslulé divize pensylvánských rezerv, která si vydobyla pověst tvrdých a odhodlaných bojovníků. U Antietamu se tito muži ocitli v samotném epicentru bojů v oblasti známé jako „Cornfield“ (Kukuřičné pole) a poblíž Východního lesa. Pro muže jako Raber znamenal tento den nepředstavitelný chaos, kdy se skrze hustý dým z černého prachu prodírali kukuřicí, zatímco vzduchem hvízdaly olověné střely typu Minié a dělostřelecké granáty rvaly zem i stromy. Služba v 3. pensylvánském rezervním pluku však nebyla jen o jedné bitvě. Raber a jeho spolubojovníci prošli celou řadou klíčových střetnutí na východním bojišti, včetně sedmidenní bitvy nebo druhé bitvy u Bull Runu. Život řadového vojáka v této jednotce obnášel nekonečné pochody blátivými cestami Virginie, noci strávené pod širým nebem a neustálý boj s nemocemi a nedostatkem proviantu, což prověřovalo charakter každého jednotlivce více než samotný nepřítel. Příběhy vojáků, jako byl Darius Raber, tvoří samotnou tkáň americké identity. Ačkoliv historie často pamatuje jména generálů, byli to právě tito pěšáci z Pensylvánie, kteří svou odvahou u Antietamu zastavili první invazi generála Leeho na Sever a dali prezidentu Lincolnovi politický prostor k vydání Proklamace o osvobození otroků. Raberova stopa v dějinách tak zůstává trvalou připomínkou obětí, které byly přineseny za zachování Unie a svobodu.

Další informace: 11. texaský pěchotní pluk, 136. (4. lotrinská) pěchota.