Dawit Ii Of Axum

Dawit II. Aksumský (narozen 1049) byl od roku 1053 králem Aksumu, kdy na trůnu vystřídal svého otce Dawita I. Životopis Dawit II. přišel na svět v roce 1049 jako syn krále Dawita I. z rodu Gideonů, židovského panovníka vládnoucího na etiopském území. Královské moci se ujal již ve svých čtyřech letech po otcově smrti. V roce 1066 uzavřel sňatek s Pernillou, dvořankou z rodu Sparrhultů. Byla to v té době jediná dostupná šlechtična v jeho říši, neboť okolní země mu byly nepřátelsky nakloněny. Ačkoliv sňatek s pouhou dvořankou zpočátku poškodil jeho prestiž, Dawit ji dokázal získat zpět svým pragmatismem – prohlásil, že lidé stejně nejvíce respektují bohatství, a odmítl zatížit poddané zvláštní daní na úhradu svatebních nákladů. Za Dawitovy vlády vedl Aksum tažení proti sousednímu sunnitskému vládci, hraběti Zeydovi z Assabu (v dnešní Eritreji), kterého podpořil král Abdirahman z Berbery. V náboženském střetu Dawitovy síly zpočátku vítězily, ale neúspěšný útok na Zeydovu pevnost způsobil Aksumitům citelné ztráty. Přestože Dawit vyhrál každou bitvu, do které osobně zasáhl, v dlouhodobém obléhání ztrácel dech. Vedl přerušovanou válku s Assabem i drobné konflikty s králem Habeše a náčelníkem Krisanthosem z Hayyi, kteří s ním nakonec uzavřeli mír téměř bez boje. Zatímco Dawit budoval svou říši, Habešané se zmocnili Assabu dříve než on. Dawit se proto rozhodl pro riskantní krok a v 70. a 80. letech 11. století začal postupně dobývat habešské území kousek po kousku. Dawit se v těchto časech projevil jako silný, byť poněkud ješitný vůdce. Když mu 6. dubna 1077 dotěrný soused poslal vyslance s žádostí o peníze a požadavkem na tribut, Dawit nechal vyslancům přibít klobouky k hlavám. Po jejich návratu soused náhle utichl a Dawitova autorita vzrostla. 15. dubna 1081 uspořádal velkolepou oslavu Pesachu. Hrabě Izák ze Semienu se tehdy omluvil, čímž si u krále dočasně pohoršil. Během první noci se konala sederová večeře, kde se podávaly nekvašené chleby macesy a hořké byliny maror. Podle tradice musel každý vypít čtyři poháry vína při vyprávění příběhu o exodu z Egypta. Když se vazalové 27. dubna vraceli domů, shodli se, že Dawitův seder stál za tu cestu. V tomto období se Dawit stal také opatrovníkem Teruworqa Makhzumiho, syna bývalého generála. Učil ho trpělivosti (poté, co chlapec udeřil kuchařku do obličeje) i laskavosti (když ho přistihl při mučení krysy). Rok 1084 byl pro Dawita úspěšný – jeho rival, habešský král Kedus Harbe, spáchal sebevraždu a na trůn nastoupil teprve dvanáctiletý Yemrehana II. Krestos. Dawit toho využil, vytáhl proti nim a dosadil vévodu Maya'ira ze Šewy do čela jeho vévodství. Téhož roku však Dawit ztratil manželku Pernillu a oženil se s Adinou, ženou z prostého lidu. V roce 1086 potlačil vzpouru hraběte Shesheta z Akordatu, kterého však milostivě propustil z vězení. Když v prosinci 1086 zasáhlo Aksum zemětřesení, Dawit osobně dohlížel na zasypávání trhlin v zemi kameny, což mu vyneslo bezmeznou lásku poddaných, kteří věřili, že je osobně zachránil před katastrofou. Ke konci své vlády Dawit upevňoval moc sňatkovou politikou. Svou dceru Belkis Gideon provdal za hraběte Sinda Ar’ada z Massawy poté, co ho přiměl konvertovat k judaismu. V roce 1093 konečně dobyl Assab od Habeše, čímž vnitrozemskou říši odřízl od moře a zajistil Aksumu strategické pobřeží Rudého moře. Přestože čelil spojenectví Habeše a Makurie, disponoval silnější armádou. Klid mu však narušil Sheshet, který v listopadu 1093 znovu povstal. Odkaz a historické hodnocení Dawitova vláda představuje fascinující paradox v dějinách aksumské hegemonie. Ačkoliv byl svými současníky často označován za „zbabělého“ (snad pro jeho neochotu k osobním soubojům na bojišti a zálibu v intrikách), jeho strategické výsledky hovoří o opaku. Dokázal transformovat izolované židovské království v regionální mocnost, která se nebála postavit jak křesťanské Habeši, tak rostoucímu vlivu islámu na pobřeží. Jeho schopnost integrovat konvertity, jako byl bývalý muslimský velitel Yacob z Gondaru, do nejvyšších pater státní správy, svědčí o nečekané politické flexibilitě. Vnitřní politika Dawita II. byla hluboce zakořeněna v náboženské identitě. Sederové večeře, které pořádal, nebyly pouze rituální záležitostí, ale promyšleným politickým nástrojem k upevnění loajality vazalů. Tím, že trestal neúčast na těchto svátcích poklesem přízně, vytvořil z náboženského rituálu test politické věrnosti. Tato centralizace moci kolem panovníka jako náboženského i světského vůdce umožnila Aksumu přežít vnější tlaky, které by jinak roztříštěnou říši pravděpodobně zničily.

Další informace: Rok 1987.