Decln Mac Aonghusa

Declán Mac Aonghusa (zemřel 1758) byl irský voják, který sloužil ve francouzské Irské brigádě během sedmileté války. Padl v roce 1758 v bitvě u Alheimu během střetu s hannoverskými vojsky. Mac Aonghusa patřil k oné generaci „Divokých hus“ (Wild Geese), irských exulantů, kteří po pádu jakobitského hnutí a zavedení represivních zákonů v domovině hledali uplatnění v kontinentálních armádách. V řadách Irské brigády pod francouzskou lilií nalezli tito muži nejen obživu, ale i naději, že jednoho dne se se zbraní v ruce vrátí osvobodit svůj rodný ostrov. Pro Declána však tato cesta skončila v prachu německého vestfálska. Sedmiletá válka, v níž Declán bojoval, byla prvním skutečně globálním konfliktem, který se přelil z kolonií v Americe až na evropská pole. Francouzské síly se zde snažily oslabit vliv britské koruny a jejích německých spojenců, mezi něž patřilo právě Hannoverské kurfiřtství. Pro irské vojáky měl boj proti Hannovercům zvláštní příchuť – v jejich očích šlo o přímý útok na dynastii, která tehdy okupovala britský (a tedy i irský) trůn. Bitva u Alheimu, která se mu stala osudnou, byla sice menším střetnutím v porovnání s velkými bitvami té doby, ale pro pěší pluky Irské brigády byla nesmírně krvavá. Bojovalo se v členitém terénu, kde disciplína a vytrvalost irských vojáků čelila přesné palbě hannoverských granátníků. Declán Mac Aonghusa padl pravděpodobně během jednoho z protiútoků, kterými byla brigáda proslulá, vedených za zvuku dud a s bojovým pokřikem v gaelštině. Odkaz mužů jako byl Declán dodnes přežívá v irské lidové slovesnosti a baladách. Přestože zemřel tisíce mil od domova v barvách cizí mocnosti, jeho příběh symbolizuje tragédii irského národa 18. století – národa, jehož nejlepší synové byli nuceni prolévat krev na polích cizích králů, zatímco jejich vlastní země zůstávala v područí.