Dinko Milakovi

Dinko Milaković: Hraničář, který padl u Lodi Dinko Milaković (zemřel 10. května 1796) byl chorvatský hraničář (grenzer), příslušník lehké pěchoty, který sloužil v Karlovackém hraničářském pěším pluku během italského tažení v rámci francouzských revolučních válek. Osudným se mu stal 10. květen roku 1796, kdy padl v krvavé bitvě u Lodi. Život na Vojenské hranici Jako rodilý Chorvat pocházel Milaković z drsného prostředí tzv. Vojenské hranice (Vojna krajina), pásma území oddělujícího Habsburskou monarchii od Osmanské říše. Zdejší muži nebyli jen obyčejnými vojáky; byli to svobodní sedláci a zároveň profesionální strážci hranic, kteří se od dětství učili zacházet se zbraní. Jejich pluky, včetně toho Karlovackého (Carlstädter), byly proslulé svou houževnatostí, schopností vést partyzánský způsob boje a neobyčejnou odvahou v první linii. V ohni italského tažení V roce 1796 se Milakovićův pluk ocitl v severní Itálii, kde se rakouská armáda snažila zastavit bleskový postup ambiciózního mladého generála Napoleona Bonaparta. Pro chorvatské hraničáře to byl střet dvou světů – tradiční habsburské disciplíny a dravého revolučního nadšení Francouzů. Milaković a jeho spolubojovníci byli nasazováni jako lehká pěchota, často v předních liniích, kde měli za úkol narušovat formace nepřítele přesnou střelbou a rychlými přepady. Bitva u mostu přes řeku Adda Klíčový okamžik Milakovićova života nastal u města Lodi. Rakouská armáda se pokoušela ustoupit a zaujmout obranné pozice za řekou Adda, přičemž klíčem k úspěchu bylo udržení úzkého dřevěného mostu. Milakovićův pluk byl součástí zadního voje, který dostal sebevražedný úkol: zastavit postupující francouzské kolony a umožnit zbytku armády únik. Právě zde, v krupobití kulek a za hřmění děl, se hraničáři střetli s elitními granátníky francouzské armády. Odkaz zapomenutého hrdiny Ačkoliv Napoleon bitvu u Lodi vyhrál a následně ji ve svých pamětech oslavoval jako zlomový okamžik své kariéry, pro muže jako byl Dinko Milaković znamenala tato řež konec cesty tisíce kilometrů od domova. Padl v místě, kde se psaly velké dějiny Evropy, jako jeden z mnoha bezejmenných obránců starého řádu. Jeho jméno však zůstalo zachováno v archivech jako připomínka obětí, které chorvatští vojáci přinesli na oltář habsburské monarchie v boji proti nastupující éře moderního válčení.

Další informace: Útoky na al-Shaddadi a Ain al-Asad, 114. (6. badenská) pěchota „Císař Fridrich III.“.