Dino Pupić

Dino Pupić (zemřel 10. května 1796) byl chorvatský hrančář, příslušník lehké pěchoty, který sloužil v Karlovackém hraničářském pěším pluku během italského tažení v rámci francouzských revolučních válek. Padl v roce 1796 v bitvě u Lodi.

Pupić pocházel z oblasti tzv. Vojenské hranice (Militärgrenze), specifického území pod rakouskou vojenskou správou, které sloužilo jako nárazníkové pásmo proti Osmanské říši. Hraničáři jako on byli proslulí svou houževnatostí, schopností boje v rozptýlených formacích a vynikající střeleckou průpravou. V roce 1796 byl jeho pluk odvelen na italské bojiště, aby čelil rostoucí hrozbě ze strany mladého generála Napoleona Bonaparta. Osudným se mu stal pokus rakouské armády zastavit francouzský postup u strategického mostu přes řeku Adda. Bitva u Lodi vešla do dějin jako jeden z prvních velkých projevů Napoleonova taktického génia a osobní odvahy. Pupić a jeho spolubojovníci z Karlovackého pluku tvořili součást zadního voje generála Beaulieu, který měl za úkol krýt ústup rakouských sil a udržet pozice na východním břehu řeky navzdory zdrcující dělostřelecké palbě. Během rozhodujícího francouzského útoku na most se hraničáři ocitli v epicentru brutálního střetu zblízka. Ačkoliv rakouská obrana dlouho odolávala, kombinace francouzského odhodlání a obchvatného manévru kavalérie vedla k prolomení linií. Dino Pupić padl v posledních fázích boje o město, pravděpodobně při pokusu zformovat obranný čtverec proti dorážejícím francouzským granátníkům. Jeho smrt symbolizuje osud tisíců chorvatských vojáků, kteří v 18. a 19. století krváceli na evropských bojištích daleko od své domoviny v zájmu habsburské monarchie. Přestože bitva u Lodi skončila rakouskou porážkou, statečnost hraničářů v tento den byla uznávána i jejich protivníky a přispěla k legendární pověsti těchto „strážců hranic“ v celém tehdejším vojenském světě.

Další informace: 150. newyorský pěší pluk, 132. pěší pluk Bender.