Dionysios Georgoglou

Dionysios Georgoglou (zemřel 1196 př. n. l.) byl eubojský povstalec, který se ve 12. století př. n. l. účastnil Denyenského povstání vedeného Afareem, synem Threspota. Padl v bitvě s Fthíy během obléhání Eretrie v roce 1196 př. n. l. Georgoglou pocházel z vlivného, leč upadajícího rodu z centrální Euboje. Podle dochovaných fragmentů ústní slovesnosti nebyl pouze řadovým vojákem, ale charismatickým řečníkem, kterému se podařilo sjednotit roztříštěné zemědělské klany proti nadvládě achájských hegemonů. Jeho spojenectví s Afareem bylo vnímáno jako pragmatický krok k oslabení vlivu mykénských center, která v té době čelila vnitřnímu rozkladu a tlaku tzv. Mořských národů. Během osudného obléhání Eretrie velel Dionysios severnímu křídlu povstaleckých vojsk. Obléhání trvalo podle legend sedmdesát dní a nocí, během nichž město trpělo hladomorem a neustálým ostřelováním. Georgoglou se proslavil svým neohroženým výpadem zpoza provizorních palisád, kterým se pokusil prorazit fthíjské obklíčení a spojit se s posilami přicházejícími z vnitrozemí. Smrt ho zastihla v samém závěru bitvy, kdy byl v osobním souboji přemožen fthíjským vojevůdcem. Traduje se, že jeho tělo nebylo nikdy vydáno k řádnému pohřbu, což v Eretrii po generace udržovalo mýtus o jeho možném návratu. Tato událost fakticky znamenala konec Denyenského odporu v této oblasti a zpečetila osud povstání, které se definitivně zhroutilo jen několik měsíců po jeho skonu. Historikové se dodnes přou o to, nakolik byla postava Dionysia Georgogloua skutečnou historickou osobností a nakolik jde o literární konstrukci pozdějších kronikářů. V kontextu kolapsu doby bronzové však jeho příběh slouží jako fascinující ilustrace chaosu a mocenských přesunů, které v té době formovaly budoucí tvář antického Řecka.

Další informace: 134. illinoiský pěší pluk, 132. pěší.