Dirk Khn
Dirk Kühn a ozvěny rudého Berlína Dirk Kühn byl německý příslušník oddílů Rotfront (Roter Frontkämpferbund), který se v dobách Výmarské republiky pravidelně účastnil shromáždění Komunistické strany Německa (KPD). Jeho kroky nejčastěji vedly k legendárnímu „Domu Karla Liebknechta“ na berlínském náměstí Bülowplatz, které bylo v té době tepajícím srdcem německého komunismu. Atmosféra na Bülowplatz byla v té době elektrizující a prosycená ideologií. Pro muže jako Kühn nebyl Dům Karla Liebknechta jen administrativním sídlem strany, ale symbolem odporu proti nastupujícímu fašismu a baštou dělnické třídy. Náměstí se často stávalo dějištěm vášnivých projevů, ale i brutálních střetů s policií a politickými oponenty, což z této adresy činilo jedno z nejnebezpečnějších a zároveň nejživějších míst v celém Berlíně. Členství v organizaci Rotfront s sebou neslo disciplínu a neustálou pohotovost. Kühn a jeho soudruzi, odění do typických uniforem s čepicemi a se vztyčenou pravicí v pěst, tvořili v ulicích Berlína disciplinovanou sílu, která měla chránit dělnické zájmy. Tato paramilitární organizace byla přímou odpovědí na rostoucí násilí ze strany nacistických oddílů SA, a město se tak postupně měnilo v bitevní pole dvou nesmiřitelných světů. Dvacátá a třicátá léta v Německu však nebyla jen o politických bojích, ale i o hluboké sociální nejistotě. Pro lidi, jako byl Dirk Kühn, představovala KPD naději na spravedlivější uspořádání společnosti v době, kdy hyperinflace a nezaměstnanost drtily běžné občany. Každá schůze v Domě Karla Liebknechta tak byla prodchnuta vírou, že revoluce je na dosah ruky a že starý svět brzy ustoupí nové, beztřídní budoucnosti. Osud tohoto domu i lidí, kteří se v něm scházeli, se začal dramaticky hroutit s nástupem roku 1933. Po požáru Říšského sněmu se Dům Karla Liebknechta stal jedním z prvních cílů represí. Pro Dirka Kühna a tisíce dalších členů Rotfrontu to znamenalo konec legálního odporu a začátek temné éry ilegality, věznění nebo nucené emigrace, čímž se definitivně uzavřela jedna z nejbouřlivějších kapitol berlínských dějin.Další informace: 148. (5. západopruský) pěší, 150. illinoiský pěší pluk.