Djehutimesu Bakenkhonsu

Džehutimes-Bakenchons: Věrný voják v časech vzpoury Džehutimes-Bakenchons (zemřel roku 1201 př. n. l.) byl egyptský voják sloužící v posádce Mennoferu (Memfidy) během pozdní doby bronzové. Roku 1201 př. n. l. padl v bitvě u Saulu ve Středním Egyptě, kde bojoval proti vojskům odbojného prince Ramesse. Džehutimes-Bakenchons nebyl pouhým jménem v seznamech padlých; byl ztělesněním disciplíny memfidských legií. Jako zkušený harcovník strávil většinu své kariéry střežením úrodných polí v deltě Nilu a dohledem nad strategickými sýpkami, které krmily říši. Jeho oddanost koruně byla neochvějná i v době, kdy se nad Egyptem začala stahovat mračna dynastických sporů a ekonomické nejistoty, jež charakterizovaly závěr 19. dynastie. Osudné střetnutí u Saulu nebylo jen lokální šarvátkou, ale brutálním vyvrcholením mocenského boje, který rozštěpil zemi. Egypt se v té době potýkal s vnitřní korozí a tlakem „Mořských národů“ na hranicích. Džehutimes se ocitl v první linii obrany legitimního řádu, když se pokusil zastavit postup ambiciózního prince Ramesse, jehož touha po trůnu proměnila údolí Nilu v krvavé bojiště. Podle dochovaných střípků svědectví byla bitva u Saulu chaos plný prachu, ržání koní a řinčení bronzových čepelí. Džehutimes-Bakenchons zde velel křídlu pěchoty vybavenému těžkými štíty a oštěpy. Právě zde, uprostřed žáru Středního Egypta, se jeho cesta uzavřela. Jeho smrt symbolizovala tragédii občanské války – voják, který celý život zasvětil ochraně faraonova míru, zahynul rukou vlastního lidu v boji o moc, kterému nemohl plně rozumět. Ačkoliv byl Saul v té době klíčovým strategickým bodem, dnes jeho přesnou polohu v nánosech nilského bahna hledáme jen stěží. Postava Džehutimese nám však připomíná, že dějiny netvoří jen panovníci s honosnými tituly, ale především muži jako on – ti, kteří v anonymitě bitevních polí pokládali své životy za stabilitu Maat, božského řádu, který se tehdy nezadržitelně hroutil do propasti dějin.

Další informace: Rok 2018, 12. mississippský pěchotní pluk.